Dennapicu | Den na piču

Mladá žena chytí svého manžela in flagranti s milenkou.
Oslepená žárlivostí se rozkřičí:
"Dobře mi moje matka říkala, že jsi jeden z těch chlapů, co každou ženu hned zatáhnou do postele...!
A ty na mě mami takhle nečum, tys mě nasrala ještě víc než on!”

Blbý, kdo se nezeptá.

Neboli je lepší se zeptat a vypadat jako blbec třicet vteřin,
než mlčet a blbcem zůstat po zbytek života.

Tak jsem se přiznal. Přiznal jsem se k dani z příjmu fyzických osob. Jako každý rok v tuto dobu pravidelně přehodnocujíc termín, který jsem si pro tento účel určil. Mám slabou vůli a nedovedu překonat svůj odpor k úřadování.

Úspěšnost vztahu lze vyjádřit jako počet šťastných momentů minus pětinásobek počtu nešťastných.
(Jste-li pod nulou, máte problém.)

Po několikaleté pauze, kdy jsem nejen neměl chuť a energii, ale ani fyzicky jsem nebyl schopen se do něčeho byť malého pustit, nasbíralo se práce, že mi to až pomalu přerůstá přes hlavu.

Máme rádi víru v to, že se nás samotných statistiky netýkají.
Jinak by se jen stěží někdo vdával a ženil.
Natož podruhé.

Kdo chce kam - chuj s ním.

Evropský blahobyt je způsob života, kdy si ze svých daní platíme právo na vysoké ceny.

Produktivní daňový otrok, musí dnes zaplatit na daních, poplatcích či povinných odvodech do státního rozpočtu neuvěřitelných 70-80% svých těžce vydělaných peněz!

Bordel v hlavě - bordel v životě, hučel jsem do svých děvčat dlouhá léta tato slova. Jsou pravdivá - a co je hlavní, přišel jsem na to úplně sám. Naštěstí i moje dcery s přibývajícími lety pochopily, proč jsem je spoustu věcí nutil dělat, proč jsem říkal to, co jsem říkal a dnes konečně jedna i druhá úročí všechny ty slzy, které za ta léta vyplakaly kvůli tlaku, jež jsem na ně vyvíjel. Jsem na ně opravdu pyšný - a říkám to tak, aby to bylo slyšet i ve Vítkovicích.

Co chci, to mohu. Neexistují nesplněná přání a sny. Všechny hranice a bariéry si stavíme sami...

Dcerka mi sbalila kuchyňskou váhu, že ji potřebuje, protože chce péct.

Jede chlápek na Harleyi, černá kožená bunda, černá helma a najednou vidí, přímo proti němu letí vrabec. A za pár vteřin PRÁSK, vrabec narazí do helmy.
Omráčený vrabec leží na zemi, harleyář zastaví vezme ho do ruky a řiká si, chudák vrabec, co teď s ním. Tak ho vezme domů, dá ho do klícky, dá mu tam mističku s vodou, kousek chlebíčku a nechá ho tak.
Vrabec se asi po dvou hodinách probere, a rozhlíží se a říká si: Mříže..., voda..., chleba..., do prdelepráce já ho zabil...

Byla jednou jedna liška a ta žila se svým lišákem. Protože se měli rádi, pomilovali se a liška otěhotněla. Za čas porodila malá selátka.

Můžeš mě srazit na kolena - znovu se zvednu.
Můžeš mě trápit bolestí - ponesu to hrdě a s úsměvem.
Můžeš mé srdce roztrhat na kusy - najdu na to lék.
Můžeš mi zničit moje sny - vystavím si nové.
Proč?
Protože mám chuť a sílu žít!

A těšíte se, jak budete s "druhým pilířem" Šíleného Chemika and his melody boys v balíku? Tak dáme pár číselek, co říkáte?

Jak si s námi mysl hraje, aniž bychom o tom věděli a byli schopni rozeznávat příčiny a následky?

Máte rádi kuřecí nugetky?