Článek Už rozumíš?
Komentáře k článku: Už rozumíš?
valach-ostrawski: Přiznávám, že to není jednoduché, a propracovával jsem se k tomu hezkou řádku let a stále mám ještě rezervy.
Ale život je příliš krátký na to, abychom pili špatné víno.
apok@lypsÍk: Původně jsem tu chtěl vyjádřit svůj nesouhlas, ale rozhodl jsem se, že o tom budu chvíli přemýšlet...
amelie00: úžasné. Kéž by se tím člověk řídil. Snažím se to naučit své děti, ale moc to nejde. Třeba v nich něco do budoucna zůstane.
valach-ostrawski: Faktem ovšem je, že nikoho nelze omlouvat donekonečna. Časem člověk přijde na to, že se ten druhý nezmění, nepochopí a vztek začne projevovat opakovaně a to tak, aby záměrně nejdříve lehce a posléze stále víc a víc ublížil. Pak nezbývá nic jiného, než kapitolu uzavřít, poděkovat Osudu/Vesmíru/Bohu za novou zkušenost, s dotyčnými se rozejít a vydat se svou vlastní cestou dál.
Přes negativní zkušenosti je ale třeba neztrácet víru v dobro v lidech.
amelie00: To bych mohla s klidem podepsat. 15 let jsem čekala a ono nic.... Víc už si ubližovat nenechám. V poslední době jsem měla pocit, že tím, že na jeho urážky a ponižování reaguji s klidem a bez výčitek, ještě mu uvařím teplou večeři a upeču buchtu, že mu tím vlastně dávám odměnu a posiluji to negativní chování. To je jedno. Už je konec. Nelituji těch let.
Jsem ráda, že mám 3 děti, jsem vděčná za prožité zkušenosti i za autismus - poskládalo mi to žebříček hodnot a vneslo to do mého života Světlo. Neztrácím víru v dobro v lidech.
Žádný člověk se nenarodí jako vyvrhel. V každém člověku je dobré jádro, jen ho najít. Děkuji za Tvé články.