Dennapicu | Den na piču

Tak už ta finanční krize dorazila i na mě.  Jím teď plesnivé sýry, piju stará vína a jezdím autem bez střechy...

Je to zvláštní, ale zdá se, že nějakým nedopatřením se děvčaty jedna z nejoblíbenějších písniček nedostala na naše tehdejší "album". Nevadí. Bylo to asi přede dvěma lety, kdy jsem si tak trochu pohrával s prográmkem na nahrávání zvuků do počítače a od těch dob je ta nahrávka v mém noťasu uvězněna a já se s vámi o ni podělím ať chcete, nebo nechcete. Pro začátek bych si dovolil doporučit pro jistotu poněkud ztlumit zvuk; písničku jsem nijak neupravoval a tudíž zní celkem dost syrově. Tak neříkejte a nestěžujte si, že jsem vás nevaroval.

V minulém povídání jsme probrali DOMNĚLÝ problém a myslím si, že jsme našli ten skutečný: je to pocit, že ZA NIC NESTOJÍME. Že tak to není? Že kecám?

Kolikrát jsme si řekli některou z následujících vět?

Kazeň musy byt, tak je to spravne soudruzy, kazeň je to hlavni. Kazeň musy byt.

Život je otázkou priorit. Není to stupidní reklamní slogan, je to obrovská pravda. Čímž netvrdím, že mám mít nalajnováno, co, kdy, kde, jak, s kým, čím, proti komu a já nevím, co ještě. Ale mohl bych v hrubých obrysech přece jenom mít trochu jasno. Mohl bych vědět, kam chci dojít a jak zhruba přibližně se tam můžu dostat. A mohl bych myslet pozitivně.

Červánku mého života, nech ťa opatruje veliký Manitua.
Ale lesi nebude nařezanéj séčky, než dondu, tož ťa zrúbu jak koňa. 

Bratře Žižko, rána dobrá, ale krátká!
Nevadí, popojedem.

No tak nevím do jaké míry se to ujme a jestli vůbec. Ale dobrá, provokoval jsem a tak nesu jako první kůži na trh - miluju tuhle blogerskou komunitu. Jsem velmi zvědav, připojí-li se k tomu někdo další; pokud ano, moc bych ocenil odkaz na příslušnou stránku v komentářích dole.

Tenhle text jsem ukradl na blogu idnes - odkaz najdete dole - jsem totiž přesvědčen, že by byla velká škoda, kdybyste se k němu nedostali. Je úžasný i když vypadá jako hoax nebo spam, zejména když si uvědomíte souvislosti. Když si uvědomíte, že každého z nás něco podobného pravděpodobně čeká - přímo i nepřímo. Když si uvědomíte, že vaše hlava odmítá, nebo vůbec nebere v úvahu stáří vašeho těla. A když si uvědomíte, že vaši rodiče, nebo prarodiče jsou tam někde uvnitř, stále mladí, stále jsou plní síly a odhodlání něco dokázat.
I když je to už na pohled všechno jinak.

Zima jak v Rusku a to už jsem se pomalu těšil na jaro.