Tak už je mi jasné, proč mám dcery a že (a proč) už to jiné nebude..

Tak už ta finanční krize dorazila i na mě.  Jím teď plesnivé sýry, piju stará vína a jezdím autem bez střechy...

Mourek. Pan Kocour. Diktátor, před kterým si žádný kocour ani žádná kočka nemohla být jistá.

Teroristé, kteří před týdnem obsadili areál likérky Rudolf Jelínek - Vizovice, stále nedokázali zformulovat svoje požadavky.

Nejen vymýváním mozku a dietami živ je člověk

Je to zvláštní, ale zdá se, že nějakým nedopatřením se děvčaty jedna z nejoblíbenějších písniček nedostala na naše tehdejší "album". Nevadí. Bylo to asi přede dvěma lety, kdy jsem si tak trochu pohrával s prográmkem na nahrávání zvuků do počítače a od těch dob je ta nahrávka v mém noťasu uvězněna a já se s vámi o ni podělím ať chcete, nebo nechcete. Pro začátek bych si dovolil doporučit pro jistotu poněkud ztlumit zvuk; písničku jsem nijak neupravoval a tudíž zní celkem dost syrově. Tak neříkejte a nestěžujte si, že jsem vás nevaroval.

Pravda je naší neměnnou součástí..

Na otázku: "Je to pravda?" lze odpovědět buď ano nebo ne. Něco, ať už je to cokoli, je pravda, jestliže VĚŘÍME, ŽE TO PRAVDA JE. Když nevěříme, pak to pravda není. Sklenice může být poloprázdná, nebo poloplná. Kolem nás plynou miliardy myšlenek, z nichž si můžeme vybírat.

Pravděpodobně znáte z televizních reklam. Zkusím se trefit do dvou takových léků a opravte mne, jestli se mýlím.

V minulém povídání jsme probrali DOMNĚLÝ problém a myslím si, že jsme našli ten skutečný: je to pocit, že ZA NIC NESTOJÍME. Že tak to není? Že kecám?

Už to začíná být pomalu nepříjemné - každé ráno škrábat námrazu z auta, přemýšlet, jestli náhodou mogul není v krystalech a jestli to natočím a rozjedu.

Od mého vzácného přítele z Bratislavy jsem dostal následující zprávu - text je v původním znění s původními titulky.

Kolikrát jsme si řekli některou z následujících vět?

Slíbil jsem vám, kdo o to stojíte, ale hlavně sobě, že uděláme něco se svým obvyklým způsobem myšlení a možná si trochu pomůžeme s tím, abychom se měli raději a cítili se lépe. A protože jsem tvrdil a stojím si za tím, že všechno začíná v hlavě, bylo, je a bude to o uvažování, pocitech a mých, nebo lépe řečeno našich myšlenkách. Dnes tedy poprvé...

Kazeň musy byt, tak je to spravne soudruzy, kazeň je to hlavni. Kazeň musy byt.

Tuš sem se kuknul na fčerajši dřysty Prajzuly-Džejms a chvilu sem dumal nad tym, jak naročne to musela s tymi svojimi děckami mjeť, že po tym fšeckim, co ma za sebu aj zapomnila, kaj meška.

Život je otázkou priorit. Není to stupidní reklamní slogan, je to obrovská pravda. Čímž netvrdím, že mám mít nalajnováno, co, kdy, kde, jak, s kým, čím, proti komu a já nevím, co ještě. Ale mohl bych v hrubých obrysech přece jenom mít trochu jasno. Mohl bych vědět, kam chci dojít a jak zhruba přibližně se tam můžu dostat. A mohl bych myslet pozitivně.

Nesouhlasíte s mým tvrzením? Pakliže se ve vaší hlavě něco brání, je tu výzva. Ano, někdo by použil slovo "problém" leč toto slovo nemám ve slovníku.

Červánku mého života, nech ťa opatruje veliký Manitua.
Ale lesi nebude nařezanéj séčky, než dondu, tož ťa zrúbu jak koňa. 

No nezazpíváme si. Tohle jste nikdy v životě neslyšeli.

Bratře Žižko, rána dobrá, ale krátká!
Nevadí, popojedem.

Chcete zhubnout teď hned? Rychle? Okamžitě? Fčil?

No tak nevím do jaké míry se to ujme a jestli vůbec. Ale dobrá, provokoval jsem a tak nesu jako první kůži na trh - miluju tuhle blogerskou komunitu. Jsem velmi zvědav, připojí-li se k tomu někdo další; pokud ano, moc bych ocenil odkaz na příslušnou stránku v komentářích dole.

Zajímavé. Je daleko jednodušší se obelhat, než si uvěřit.

Tenhle text jsem ukradl na blogu idnes - odkaz najdete dole - jsem totiž přesvědčen, že by byla velká škoda, kdybyste se k němu nedostali. Je úžasný i když vypadá jako hoax nebo spam, zejména když si uvědomíte souvislosti. Když si uvědomíte, že každého z nás něco podobného pravděpodobně čeká - přímo i nepřímo. Když si uvědomíte, že vaše hlava odmítá, nebo vůbec nebere v úvahu stáří vašeho těla. A když si uvědomíte, že vaši rodiče, nebo prarodiče jsou tam někde uvnitř, stále mladí, stále jsou plní síly a odhodlání něco dokázat.
I když je to už na pohled všechno jinak.

Kolik vlastně je sakra ten jeden megabyte?

Zima jak v Rusku a to už jsem se pomalu těšil na jaro.

Byl jsem někým přiveden někam, kam jsem se původně ani náhodou nechtěl dostat, ale abych pravdu řekl, nijak toho nelituji. Už nějakou dobu mám cukání si trochu zavrzat a to, co se pomalu chystá, je jen logickým vyústěním nevyhnutelného.