Článek Myšlenky staré ženy
Komentáře k článku: Myšlenky staré ženy
james003: Ani nemluv
Myslim, ze nase spolecnost celkove si stari nevazi. Kdysi vsichni lide dozivali doma a chovali se k nim s uctou az do smrti. A potom muzu jeste srovnat jeden fakt, napr. nemecke duchodce, kteri kdyz jdou do duchodu si v podstate zacinaji uzivat, taky ne z tech duchodu, a nasi duchodci aby se bali jestli budou mit na chleba nebo leky...
pihatka: Ano je to tak,přečetla jsem to jedním deche, ani nevím co víc psát.ale vzpomněla jsem si na mou profesi,na to,kolikrát jsem viděla různé osudy lidí v nemocnici.
kobliha: Schopnost empatie se z naší zběsile klusající společnosti pomalu vytrácí. Bohužel. Tohle je moc pěkně napsané, díky za článek.
Píšeš o slzách, nedá mi to, abych sem nedala odkaz na báseň, která zase nedávno rozbrečela mě (už dlouho, předlouho jsem nečetla nic tak povedeného):
http://www.saspi.cz/dila/14763-moje-jaro
valach ostravski: Nemám na tom žádnou jinou zásluhu, než tu, že jsem to ukradl.
Ke Tvému odkazu - je hrozné, když si představím, kolik nádherných věcí si nikdy nepřečtu, protože se o nich nedozvím. Tím jsem chtěl říci, že děkuji za odkaz.
davidhavel: Velice, velice kvalitní článek, díky... rozešlu odkaz na tento článek svým známým..
mirka z brezin: To je zivot. Tomuhle se nikdo nevyhne (paklize nezemre mlady). Beru to jako fakt, nema cenu se tim trapit a zabyvat, stejne nic nezmenime:/
valach ostravski: Obávám se, že jsi nepochopila, co jsem tím chtěl říci. Ale asi to nedovedu lépe vysvětlit, než jsem napsal v úvodu.
Díky za návštěvu.
jana*: Ale ano,myslím,že jsme to pochopili všichni dobře.Ta žena je bezmocná a každý kdo se o ni stará,at už ji krmí,myje,nebo převléká,to dělá automaticky,bez citu,vidí jen starou bezmocnou ženu,někoho,kdo jako by nemyslel,necítil,jako by ani neměl všech pět pohromadě,nikomu na ní už nezáleží,je sama se svými pocity,které léty nemůžou zestárnout.Ona ví že někým byla,žila stejně jako dnes ti mladí,a měla i nějakou cenu,ale to vše už bylo.
valach ostravski: A v tom je právě největší omyl všech, co to takto pochopili - díky za příspěvek. Uvažuj ještě trochu jinak - věk hlavy je v závislosti na počtu let uplynulých od narození o 5 až třicet let opožděn. Já si třeba pořád neuvědomuju, že už jsem dědek-čekatel, pořád mi nedochází, že prostě nestíhám to, co před dvaceti lety. Tam někde uvnitř pod nánosem zkušeností a obroušenými hranami se pořád skrývá pětadvacetiletý kluk, který dokáže všechno na světě, ale bůhví proč je zavřený, svázaný, zpacifikovaný - nevím jak to přesně popsat, jsem vzděláním technik, ne psychlog.
Uvědomme si, že i naši rodiče, prarodiče i Ty sama jsi na tom stejně, jen si to neuvědomuješ. Když pochopíš, že dospělí jsou jen přerostlé děti svázané konvencemi, spousta věcí Ti bude výrazně jasnější a pochopíš víc souvislostí o tom, jak a proč se lidé chovají.
Když si představím, že můj skvělý dědeček se ve svých pětašedesáti někde uvnitř viděl jako muž o třicet let mladší... Že babička ve svých osmdesáti uvažovala jako čtyřicetiletá... Nevím, jak to říct. Zkuste se na svoje rodiče a prarodiče podívat touto optikou. Uvědomit si, že jsou ve svých očích stále mladí, stále silní, stále dokážou všechno na světě... Třeba jim (a nejen jim) budete lépe rozumět.
davidhavel: V tom co popsala Jana a co píšeš Ty, nevidím zásadní rozpor, řekl bych, že je to jen rozšíření myšlenky 
valach ostravski: To je možné, ale já to chápu trochu jinak. Vy jste se všichni(?) zaměřili na tu "sociální část" textu. Dovolím si tipnout, že Jana je daleko pravděpodobněji Tvůj vrstevník, než můj - jinými slovy je jí tak 20-25 a tu část "filozofickou", to pozadí si ještě neuvědomuje, nebo nepřipouští, stejně jako já v tamtěc h letech.
Ale nechci se hádat. Jen mám pocit, že jsem chtěl říci něco jiného, než jsem nakonec řekl - mea culpa.
davidhavel: Tak ten tip s Tebou sdílím a ani v tom ostatním Ti nemohu, ani nechci odporovat 
jana*: Je mi mnohem víc,než jsi napsal.A zažila jsem svoji maminku pár týdnů před smrtí v nemocnici a před tím i 10 let doma,tak vím,že ten člověk silně trpí a u konce je i hodně vyčerpaný a už ani žít nechce,protože má i bolesti.Na své mládí v té chvíli vůbec nemyslí.To si tak myslíš ty,ve tvém věku,když se cítíš ještě mladší,než třeba možná ve skutečnosti jseš a já ntě chápu,ale člověk,co potřebuje v nemocnici sestřičky,aby se vůbec přinutil něco sníst,člověk,který je proležený a trpí,už na něco takového nemyslí.Myslí na konec,který je pro něj vysvobozením z utrpení a trpí i zároveň přístupem zdravých,co se o něj starají,chtěl by soucit od bližních,kteří jsou ale už taky jeho dlouhou chorobou a duševní bolestí vyčerpaní.Tak jsem to viděla já.Měla jsem u sebe trpící maminku 10 let.Věř mi,že je lepší,to co cítíš ty a bud vděčný,že to zatím chápeš takle.Přeju ti,aby sis tohle co si myslíš,myslel hodně dlouho.
valach ostravski: Mea maxima culpa - jsem jen technik, viditelně jsem nedokázal vyjádřit myšlenku dost srozumitelně a Ty ji nechápeš. Mrzí mě to, ale líp už to nedovedu.
Hezký den.
jana*: Proč myslíš,že nedokážu tvoji myšlenku pochopit?Opět píšu,že si myslím,že jsme to určitě pochopili všichni,jen si myslím,že to tak cítíme my,co se na tu ženu díváme,že byla mladá,že byla kdysi i dítětem,že byla zralou ženou,a že tohle v ní všechno natrvalo zůstalo,jenže se obávám,nebo jsem si tím skoro jistá,že to nenapsala ta žena,co jí sestřičky musí už i krmit.Že jí tak vidíme my,všichni a proto je to,co jsi sem dal tak dojemně krásné,bohužel mám zkušenost,že ten dotyčný člověk,už na to nemyslí.Leda tak nějaká babička,co si pochroumala ruce a ví,že se z toho zas dostane,ale člověk,kterému je už zle,bohužel ne.Myslím,že to za tu paní mohla napsat její dcera,co se na ní dívala s láskou i s bolestí,co z člověka nakonec je.Promiň,jestli se ti to sem nehodí,tak to můžeš vymazat,nechci nikomu ubližovat.
hablina: Je to pohled ovlivněný tvou zušeností, já zase měla kolem sebe lidi, kteří umírali a přitom hrozně moc chtěli žít, ignorovali smrt do poslední vteřiny a pořád věřii, že se z toho vyhrabou.
valach ostravski: Díky Hablino, to je ono.
Jani lišíme se v pohledu na svět, lišíme se našimi zkušenostmi - díky za Tvůj pohled, mrzí mě, že jsem Ti nedokázal zprostředkovat ten svůj. Jsem chlap a technik, moje vnímání světa je omezenější a ač mám na chlapa empatii spíš přerostlou (viz co se píše o těch, kteří jsou narození v Rybách), zdaleka to není takové, jako je běžný standard u děvčat. Ale snažím se.
Díky za návštěvu - jsi a budeš i nadále vítána.
jana*: Díky,Hablino,přemýšlela jsem o tom,co jsi tu napsala a musím říct,že to přesně vystihuje můj určitý problém.Jsem moc ráda,že tomu tak u některých lidí není.
valach ostravski: Přečti si profil a vyber si. Nebo jméno z letošní mojí PéeFky. Nebo použij to, co ostatní. 
latryna: Článok je veľmi pravdivý a reálny. Toto môže pochopiť jedine ten, kto si už "viacej pamätá". Mladý nemá šancu. Tiež som vo veku pisateľky a jednoznačne sa viem absolútne vcítiť do jej myšlienok. Poviem to na rovinu: skelet je v prdeli, mozog síce ešte funguje ako treba, ale čas neúprosne dáva najavo, že si už na tej druhej strane, z ktorej niet návratu. Ďakujem Ti, že som si tento článok mohla prečítať...Zdravím
latryna: Doplňujem : ospravedlňujem sa, ale článok ma tak zaujal, že som si ho (samozrejme s patričnými zdrojmi) dala na svoj blog. Dúfam, že som sa moc neprehrešila... zdravím