Vymývání mozku - úkrok stranou

Proč úkrok stranou? Protože máme týden, tedy teď už necelý, na minulé cvičení se zrcadlem a není kam spěchat. Tak chci odpovědět na dotaz, který vyšel z diskuse a to ten nejdůležitější - jestli děvčatům pomáhá to, co jim radím. Protože hrob je proti mě drbna a není mi dovoleno dávat příklady, kde by se mohly konkrétní osoby poznat a chlubit se nechci zas nějak moc, konstatuji jen ANO pomáhá to. A nejen těm děvčatům, ale i mojí osobě, protože mě to nutí k přemýšlení a  k opakování. Opakování je důležité, proto vám knihu doporučím až po skončení kurzu, abyste se mohli/y do ní podívat. Teď by to jen rušilo - číst knihu je o něčem jiném, než absolvovat seminář.

Na základě knihy vznikl koncem roku 2005 můj "korespondenční kurs", který jsem tady nazval Vymývání mozku - původní název se nesetkal s ohlasem a bohužel spíš odrazoval (co je to za blbost? - byla nejčastější otázka), proto jsem použil možná trochu despektu. V podstatě ale stejně jde o úklid léty nashromážděného balastu, který s sebou nosíme v hlavě a který je třeba dostat pryč, tak proč to nenazvat pravým jménem? Ono skutečně o určitý způsob vymývání mozku jde. Takže mám s tím tříleté zkušenosti a pár děvčatům jsem velmi pomohl  výrazně změnit život.

Kdo si rozklepneš rubriku "Sebezdokonalování" a začneš od začátku, ještě  stihneš ostatní dohnat, protože ke skutečným cvičením jsme se ještě nedostali - zatím se pořád bavíme o souvislostech, o tom PROČ myslet pozitivně, nebo převážně pozitivně. Členění je na základě mých zkušeností a zatím to vychází podle kapitol - jak jsem řekl, ke skutečným cvičením se teprve dostaneme. Každá kapitola končí jakousi tantrou, nebo chcete-li modlitbou, ale protože nejsem vlastníkem autorských práv, nezveřejňuji je a můžete je dostat mejlem.

Netuším, do jaké míry to Hablina a James, případně někdo další berou vážně či jak moc si drží odstup a mají nadhled. Fakt je, že pro tyhle texty musí člověk svými zkušenostmi dozrát. Až potom je chápe. Netrvám na tom, abych byl brán doslova a každý nechť si z mých slov vezme to, co se mu hodí a co uzná za vhodné. Kdo potřebuje konzultaci, je možno v komentářích, nebo jde-li o věci příliš citlivé, pak stačí klepnout na "Gdyž tak mi pošlitě emila" a poslat mejl.

To jak mluvíme, jaká používáme slova, jak se chováme sami k sobě, to ovlivňuje náš život. Ovlivňuje to naše pocity i to, jak se chová svět k nám. Zkuste hned teď, k tomu cvičení se zrcadlem přidat úsměv. Upřímný úsměv. Usmějte se na sebe do zrcadla. Řekněte té slečně nebo paní, co na vás kouká "Jsi moc hezká holka a mám tě ráda" A řekněte jí to nahlas. A řekněte jí to pokaždé, když kolem zrcadla projdete a usmějte se při tom. Zvedněte hlavu a nekoukejte se na svoje nohy. Narovnejte záda, vypněte prsa - postoj, jako by vás někdo plácl po zadečku je ten správný. A věřte mi, že když se na svět občas usmějete, svět se občas bude usmívat na vás. A čím častěji to bude, tím lépe.