Vymývání mozku - pohled do minulosti.

20. leden 2009 | 20.58 |

V minulém povídání jsme probrali DOMNĚLÝ problém a myslím si, že jsme našli ten skutečný: je to pocit, že ZA NIC NESTOJÍME. Že tak to není? Že kecám? Tak šup zpátky a probrat si to znovu. A ten pocit nesouhlasu s první větou si pamatujte, budu se na něj odvolávat, až si budeme povídat o odporu.
Dobře. Je možné, že byste ten pocit nazvali i jinak, ale proč bychom si měli něco nalhávát? Proč lhát sami sobě? Co takhle pro jednou nazývat věci pravými jmény? Tak znovu.
Našli jsme v minulém povídání skutečný problém, který nás omezuje, a tím je pocit, že za nic nestojíme.. A zjistili jsme, že PŘÍČINOU všech našich neúspěchů a životních proher JE NEDOSTATEK SEBELÁSKY. Podívejme se tedy, odkud se ten problém objevil...

Představme si růži. Nerozvitou růži. Rozkvétá pomalu, pomalu rozevírá okvětní plátky, voní, uvadá, opadává lísteček po lístečku až upadne i ten poslední; a vždy je krásná, vždy je dokonalá, vždy proměnlivá. Stejné je to i s námi: jsme vždy dokonalí, vždy krásní a neustále se měníme. S porozuměním, vědomím a znalostmi, které máme, se ze všech sil snažíme o to nejlepší. Zlepší-li se naše vědomí, dosáhneme-li většího porozumění a více znalostí, budeme dělat věci jinak.

Nastal čas trochu důkladněji probrat naši minulost a zjistit, čemu jsme věřili a jak nám to ubližovalo. Znáte věty jako "Stejně to nevyjde." "Stejně mě nechá." "Stejně to nedokážu." "Na to nemám." Znáte je? Říkáte si je často? (Jak asi můžeme upravit nadváhu, když si už dopředu říkáme "Stejně to nedokážu"?) Ale než se začneme přehrabovat naší minulostí, je třeba si uvědomit, co vlastně budeme uklízet. Ničeho se nebojte a nepřipouštějte si žádné nepříjemné pocity. A určitě si nepřipouštějte jakoukoli bolest.

Představte si jarní úklid. Nebo jakýkoli úklid, jak to komu vyhovuje nejlépe. Já budu hovořit o svojí představě. Při jarním úklidu doma každou věc zvedneme a důkladně prohlédneme. Na některé předměty se díváme s láskou a oprašujeme je nebo leštíme, aby vypadaly jako nové. Některé potřebují předělat, nebo opravit. To zařídíme, nebo prostě uděláme sami. Jiné už nám neslouží a je na čase se jich zbavit. Třeba staré časopisy a noviny házíme do odpadků s klidným svědomím - no přece se nebudeme rozčilovat kvůli obyčejnému úklidu?

Na mentální úrovni je to stejné. Je zbytečné se trápit kvůli tomu, že přišel čas vyhodit něco, čemu jsme dříve věřili: zbavme se toho stejně snadno, jako bychom smetli drobky po jídle do odpadků. No řekněte, probírali byste se kvůli dnešní večeři ve včerejších odpadcích? Chcete se snad rýpat ve starých mentálních odpadcích, abyste mohli vytvářet svou zítřejší zkušenost? Jen blázen se dál vláčí s lodí, když překonal řeku...

Když už nám některá myšlenka nebo přesvědčení neslouží, zbavme se jich. Nikde přece není psáno, že tomu, čemu jsme věřili dříve, nutně musíme věřit na věky.



A teď přijde první cvičení. Tohle si skutečně udělejte, je to důležité! Nemáte čas? Udělejte si čas! Je to opravdu velmi důležité!!

Na velký list papíru napište vše, za co vás rodiče kritizovali a co s vámi podle jejich názoru nebylo v pořádku. Jaká negativní omezující poselství jste si vyslechli? Snažte se na nic nezapomenout... Měla by vám na to stačit půlhodinka.

A zodpovězte si i následující otázky:
Co říkali o penězích?
Co říkali o vašem těle?
Co říkali o lásce a mezilidských vztazích?
Co říkali o vašem tvůrčím talentu?

Na svůj seznam se pak podívejte co nejobjektivněji. S nadhledem. Jako by to byl seznam někoho úplně cizího. A zamyslete se. Nemáte jen tak náhodou svá přesvědčení právě odtud?

Pak si vezměte další list papíru a ponořte se hlouběji do svého nitra. Jaká další negativní poselství jste si v dětství vyslechli
od příbuzných
od učitelů
od přátel
od dalších lidí, kteří na vás měli vliv?

Napište je všechna. Nespěchejte. A všímejte si přitom reakcí svého těla. Právě jste totiž napsali myšlenky, které je třeba z vašeho vědomí vymazat! Právě tato přesvědčení v nás vyvolávají dojem, že "nestojíme za nic".

Kdybychom začali na tříleté dítě křičet, jak je hloupé, že dělá všechno špatně, jaký udělalo nepořádek a třeba ho i několikrát uhodili - stalo by se z něj zanedlouho vyděšené děcko, které buď poslušně a tiše sedí na místě, nebo vztekle pobíhá po pokoji. Ale ať se zachová tak, nebo tak, my se nikdy nedozvíme, jaké schopnosti v něm dřímají.

Kdybychom témuž dítěti začali říkat, jak ho milujeme, jak nám na něm záleží, jak jsme rádi, že je tak bystré a inteligentní, že se nám líbí jak co dělá, a že dělat chyby je naprosto normální, protože se teprve učí, a že s ním budeme, ať se stane cokoli - nebudeme se stačit divit, jaké schopnosti začne projevovat.

TAKOVÉ TŘÍLETÉ DÍTĚ JE UKRYTO I V NÁS. Většinu času jsme na něj jen křičeli. Dnes se divíme, že nám život nevychází podle našich představ.
No řekněte. Stáli byste o přítele, který vás neustále a pořád dokola jen kritizuje? Vzpomínejte. Právě tak možná s vámi zacházeli v dětství...

Sepsali jste si všechna negativní poselství, která jste museli v dětství vyslechnout. Nakolik tento seznam odpovídá tomu, o čem jste sami přesvědčeni? Něco mi říká, že je skoro stejný, není-liž pravda?

Osnovou našeho životního scénáře je to, co jsme slyšeli na počátku života. Byli jsme hodnými malými holčičkami a chlapečky a poslušně jsme přijímali názory svých rodičů za své. BYLO BY VŠAK PŘÍLIŠ JEDNODUCHÉ DÁVAT VEŠKEROU VINU RODIČŮM A POVAŽOVAT SE ZA OBĚŤ. Tak bychom se nikam nedostali. Obviňování druhých nás vysiluje a našeho problému nás nezbaví.

Minulost změnit nelze. Je daná, neměnná. Budoucnost tvoříme svým myšlením v přítomnosti. Musíme pochopit, že naši rodiče se snažili o to nejlepší s porozuměním, vědomím a znalostmi jaké měli. Lidé, kteří se na nás "tolik provinili", žili ve stejném strachu a obavách jako žijeme teď my. Cítili se stejně bezmocní. A jediné, co nás mohli naučit, bylo to, co je učili jejich rodiče.

No schválně. Co víte o prvních deseti letech života svých rodičů? Můžete-li, zeptejte se jich na to. Snáze pak pochopíte, proč dělali to, co dělali. Potřebujeme to vědět, abychom se mohli osvobodit. Dokud nevysvobodíme je, nemůžeme se osvobodit ani my. Dokud jim neodpustíme, nemůžeme odpustit ani sami sobě. Žádáte-li po nich dokonalost, budete ji vyžadovat i od sebe a celý život budete nešťastní.

Jsme tady, abychom překročili svá dřívější omezení, ať už byla jakákoli. Jsme tady, abychom si uvědomili vlastní velikost a dokonalost bez ohledu na to, co nám říkají druzí. KAŽDÝ Z NÁS, VY I JÁ, MÁME NĚJAKÉ NEGATIVNÍ PŘESVĚDČENÍ, KTERÉ MUSÍME PŘEKONAT.

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Vymývání mozku - pohled do minulosti. hablina 20. 01. 2009 - 23:07
RE(2x): Vymývání mozku - pohled do minulosti. dennapicu 21. 01. 2009 - 08:57
RE: Vymývání mozku - pohled do minulosti. james003 21. 01. 2009 - 15:03