Život je otázkou priorit. Není to stupidní reklamní slogan, je to obrovská pravda. Čímž netvrdím, že mám mít nalajnováno, co, kdy, kde, jak, s kým, čím, proti komu a já nevím, co ještě. Ale mohl bych v hrubých obrysech přece jenom mít trochu jasno. Mohl bych vědět, kam chci dojít a jak zhruba přibližně se tam můžu dostat. A mohl bych myslet pozitivně.
Jak to souvisí se snižováním nadváhy? Možná byste se divili. Když nemám jasno v prioritách, mohu být nervózní, protože jsem v takovém případě obvykle nespokojený a dezorientovaný. Jsem-li dezorientovaný, nemůžu najít svoje místo v životě. Nemůžu-li najít své místo v životě, jsem ve stresu. Jsem-li ve stresu, dokáže mě rozhodit kdejaká pičovina. A jestli jsem rozhozený, žeru. Nadváha a tuková vrstva je vlastně bariéra, za kterou se před něčím schovávám. A protože dobře se najíst přináší příjemné pocity (kolikrát je to lepší, než si zašukat a hlavně je to častěji a netřeba nikoho ukecávat), jsme na začátku začarovaného kruhu. Stres -> potřeba kompenzace -> dobré jídlo -> pohoda -> nadváha -> sebeobviňování -> stres... Potom se to už akceleruje samo. Blbosti kecám? Když myslíte... Nějak se tím úvodem prokousat potřebno, ne? Zkuste přemýšlet, kde je pravděpodobně příčina toho, že se přežíráte. Neřeším ty, co jim ulítnou dvě kila - to je pro srandu králíkům. Bavím se o potřebě sundat pět, deset, dvacet, padesát kilo...
V hlavě míváme spoustu věcí předprogramovaných našimi rodiči. Některé jsou dobré - mezi ty patří: >rozhlédni se, než přejdeš přes ulici<. Některé jsou dobré jen dočasně - sem lze zařadit >nikdy nevěř lidem, které neznáš<. A některé jsou naprosto, ale naprosto pitomé - kandidát na čelní umístění v této kategorii je >sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě<. Ty dobré je třeba podržet, dočasně dobré zařadit tam, kam patří a ty pitomé vytěsnit. A naučit se pozitivně myslet.
Měl jsem ve svých pařátech pár děvčat (různého věku), která jsem učil pozitivnímu myšlení. Proč? Rád se dívám, jak z poupěte rozkvétá růže. Jak lísteček po lístečku a tedy krok za krokem každá z nich dokázala změnit více, či méně pohled na život a jak jedna vedle druhé rozkvetly do krásy. Zejména ty dívky, které prošly celým kurzem a pochopily, o čem to je a jak obrovskou to má sílu.
Vždycky jsem se s nimi svezl - protože každý mejl korespondenčního kurzu jsem musel zkorigovat a přizpůsobit potřebám každé z nich. Každou z nich jsem po celou její cestu doprovázel. Díky těm korekcím a doprovodu, zůstalo i v mojí hlavě něco o tom, co a jak bych měl dělat a dokud jsem měl s kým tyhle věci probírat, i můj život se dokázal tu a tam často velmi výrazně pozměnit. Nebylo to dokonalé, protože jako lektor jsem sice byl výborný poradce, ale sám sobě jsem příliš nepomohl. Kovářova kobyla a ševcova žena.. No znáte to. Ale i to málo stačilo k pochopení, že to, co je učím jim opravdu pomáhá, protože to pomáhalo i mně. A teď nastal čas, abych pomohl i sobě. Abych vzal své učení a začal cvičit a trénovat tak, jako to dělaly ony a ten čas, co mám ještě vyměřený, strávil lépe, než ranní exhumací a každodenním přežíváním.
Uff. Sakra dlouhý a nic moc inteligentní úvod. No nevadí, tak dáme ještě pár technických poznámek. Já vím, že to všichni znají - já to taky znám, jen stále zapomínám, takže jen připomenu nejčastější chyby, jichž se při snižování nadváhy dopouštím a možná, že to dělají i někteří z vás, jen si to neuvědomují.
V prvé řadě pitný režim. Už si nepamatuju, kolik to je, ale tuším, že to bylo 0,4 l tekutin na každých deset kilo váhy denně - opravte mě, jestli se mýlím. Teď je třeba si uvědomit, co vlastně se do pitného režimu počítá a co ne - možná někdo bude překvapený, že černý čaj nikoli. Jedině zelený čaj a vodu s vaším dovolením, nebo bez něj, budu započítávat do pitného režimu. Káva a alkohol se odečítají stejně, jako černý čaj. Odvodňují. Tohle je moje základní chyba - nekoukám kolik toho mám a nekontroluju to. Proč bych to měl dělat? Protože hlad je převlečená žízeň. Podle těchto kritérií jsem včera nedal ani kapku!
Mléko se do pitného režimu nepočítá. Mléko je jídlo. a to i mléko, které si dávám do kafe. Tak dobře, ne do kafe, ale do cikorky, jako těžký hypertonik bych se měl kávě a podobným povzbuzovačům spíše vyhýbat. (Viagra snižuje krevní tlak.)
Slazené nápoje a cukr vůbec bych měl vyřadit - je to čistá energie, která nezasytí. Pozor na potraviny "light" a na slazené nápoje bez cukru. Dle mého nepodloženého subjektivního názoru sladká chuť ať už je s cukrem nebo bez něj vyvolá v organismu tvorbu inzulínu. Takže pitím nápojů bez cukru se nadváha spíše zhoršuje. Navíc vždycky, když tyhle sračky s aspartamem vypiju, mám v hube jak v polepšovně a cítím se hnusně. Trošku šetrnější jsou nápoje se sukralózou, ale i tady nic moc. Ta pachuť v ústech se vytváří rovněž. V úvahu tedy připadá jen čistá vodka z vodovodka. Já preferuju sycenou, čistá mi nechutná.
Sáček čipsů nebo sušenky Be-Be jsou "energie na celý den", což znamená, že potřebu energie uspokojím, ale ani náhodou se nenajím - nebrat. Čokoláda se 70 a více procenty kakaa je v malém množství povolena.
Nejlepší potravina se kterou jsem měl největší úspěchy byla prachsprostá sušená, mletá, jablečná vláknina v tom papírovém pudélku asi kilové balení za pár kaček - už jsem to hodně dlouho neviděl a nevím, zda se ještě prodává. Tohle jsem míchal s jogurtem - vláknina nabobtná a zasytí. Má to chybu. Jak k tomu nedám kousek salámu, mám furt hlad.
Moje cesta ke snížení nadváhy vede přes vyčištění hlavy, vlákninu a jedno běžné jídlo denně. A vaše?