Vymývání mozku - zamyšlení a spekulace. Spekulace?

16. leden 2009 | 21.13 |

Kolikrát jsme si řekli některou z následujících vět?

"Nikdy nemohu dělat, co chci. Nikomu se nezavděčím. Nevím, co chci dělat. Nikdo na mne nemá čas. Každý mě ignoruje. Dělám to jen kvůli nim. Všichni mě zneužívají. Nikoho nezajímá, co chci dělat. Nemám talent. Vždycky všechno pokazím. Všechno odkládám. Nic mi nevychází."

Kolikrát jsme si aspoň jednu z těchto vět řekli? Jednou? Dvakrát? Asi jak kterou z nich, ale všechny dohromady už nejspíše nesčetněkrát. Určitě jsme si už nejednou něco podobného řekli. Že je to tak?
To všechno si tvoříme ve své mysli. Tyto stížnosti jsou pouze vnějšími příznaky vnitřních mentálních návyků... Mnohem hlubších a škodlivějších.

Udělejme si chvilku a položme si několik základních otázek:
Co se děje ve mém životě?
Jak jsem na tom se zdravím?
Co mě živí?
Mám rád(a) svoji práci?
Jaká je moje finanční situace?
Jaký je můj milostný život?
Jak skončil můj poslední vztah?
A vztah před ním?
Jaké bylo moje dětství?

Potom si vezměme blok a pero a stránku nadepišme "MĚL(A) BYCH":
a větu aspoň pětkrát nebo šestkrát ukončíme - pokaždé jinak. Prostě napišeme, co si myslíme, že "bychom měli"...

Pak si seznam přečteme (nahlas) a každou větu začni slovy "měl(a) bych"...

A při každé větě se ptejme: "PROČ?"

Odpovědi si pišme - bývají zajímavé a ledacos odhalují. Například jako:

Matka (manžel-ka, přítel-kyně) říká, že bych měl(a)...
Protože se to bojím neudělat...
Protože musím být perfektní...
To přece musí udělat každý...
Protože jsem příliš (doplňte sami)...

Když seznam dočteme, nahraďme výraz "měl(a) bych". Protože kdykoli vyslovíme "měl(a) bych", ve skutečnosti říkáme, že je něco špatně. Něco jsme špatně udělali, děláme, nebo uděláme. Prostě potřebujeme více svobody ve výběru..

Abychom získali možnost volby, nahraďme výraz "měl(a) bych" slovy "MOHL(A) BYCH". Výraz "mohl(a) bych" totiž tu možnost volby poskytuje. A tak nikdy neděláme nic špatně! (A tedy nemáme výčitky, které ohlušujeme dobrým jídlem.)

Vezměme znovu svůj seznam svůj seznam, znovu ho přečtěme, ale tentokrát začneme každou větu: "Kdybych skutečně chtěl(a), mohl(a) bych.."

A pak se sami sebe začněme ptát: "Proč jsem to neudělal(a)?" Pišme si nové odpovědi! Jsou jiné než ty předchozí...?

Jsou to odpovědi jako:
Nechci...
Bojím se...
Nevím jak...
Nestačím na to...
???

Obvykle zjistíme, že už si léta vyčítáme něco, co by nás samotné nikdy nenapadlo. Jsou to věci, které po nás chtěl někdo jiný! Jakmile si to uvědomíme, můžeme s klidným svědomím položku ze seznamu vyškrtnout a vypustit.

Je to obrovská úleva.

Co všechno vypustíme ze svého seznamu "měl(a) bych"?

Když se dostaneme na konec seznamu nejspíš se začneme na svůj život dívat jinak. Uvědomíme si, že mnoho věcí, které jsme pokládali za nezbytné, jsme většinou nikdy dělat nechtěli, jen jsme snažili vyhovět druhým. Důvodem byl často strach, nebo pocit nedostatečnosti. Zbavíme se pocitu, že "děláme pořád všechno/něco špatně" jen proto, že to nevyhovuje měřítkům někoho jiného.

Život je velmi jednoduchý. To, co dáváme, dostáváme nazpět. Vesmír (Bůh, Příroda - vyberte si dle svého založení) bezvýhradně podporuje každou myšlenku, které jsme se rozhodli věřit. Veškerá síla spočívá v přítomném okamžiku. PRÁVĚ TEĎ, V TUTO CHVÍLI, MOHOU ZMĚNY ZAČÍT...

Pokud máme rádi sami sebe, dějí se ve našem životě zázraky. Láska, v tomto případě sebeláska, není ješitnost, samolibost nebo arogance... Láska je hluboké porozumění, které naše srdce bezezbytku zaplní. je možné ji cítit:
K životu samému.
K radosti z toho, že žijeme.
Ke kráse, na kterou se díváme.
K lidem.
K vědění.
K myšlenkovým pochodům.
K lidskému tělu a jeho funkcím.
Ke zvířatům, ptákům, rybám.
K rostlinám a vegetaci v jakékoli formě.
K Vesmíru...

Naproti tomu existují nejrůznější způsoby, jak se rádi nemáme, že je to tak?

Do nekonečna si něco vyčítáme a kritizujeme se.
Škodíme si nevhodnou stravou.
Škodíme si přemírou stravy.
Jsme přesvědčeni, že nás nikdo nemůže mít rád.
Bojíme se určit si cenu za svoji práci.
V těle si vytváříme nemoci a bolest!
Odkládáme to, co by nám prospělo.
Žijeme neklidně a chaoticky.
Děláme si dluhy a závazky.
Přitahujeme osoby, které nás podceňují...

Zamysleme se, co z toho , co jsem řekl, děláme?

Děti se nemusejí o svoji dokonalost nijak snažit. Prostě se už takové rodí a chovají se, jako by o tom věděly. BYLI JSME STEJNÍ. I MY JSME BYLI DOKONALÍ, KDYŽ JSME SE NARODILI. Všichni jsme byli takoví. Pak jsme začali poslouchat dospělé, kteří nás naučili mít strach a začali jsme popírat vlastní dokonalost. VRAŤME SE ZPĚT DO DOBY, KDY JSME VĚDĚLI, JAK SE MÁME MÍT OPRAVDU RÁDI.

Vezměte do ruky zrcadlo, podívejte se sami sobě do očí, vyslovte své jméno a řekněte: "Mám tě rád(a) a beru tě přesně takového/takovou, jaký/jaká jsi." Jaké z toho máte pocity?

Třeba OBEZITA je názorným příkladem, jak ztrácet energii nápravou problému, který ve skutečnosti problémem není. Nadbytečná kila jsou projevem strachu a potřeby ochrany. Když se bojíme, necítíme se v bezpečí nebo máme pocit, že za nic nestojíme, často se chráníme nadbytečnými kily. Prostě si tvoříme ochrannou bariéru.

Všichni začínáme se změnami v pravý čas, na pravém místě, ve správném pořadí... Láskyplný přístup k sobě začíná tím, že se nikdy za nic nekritizujeme!

Nemusíme se zabývat vedlejšími příznaky jako jsou tělesné potíže, problémy ve vztazích, finanční problémy nebo potlačené tvůrčí schopnosti. Veškerou energii můžeme soustředit na vyřešení prapříčiny všech našich problémů:
NEMÁME RÁDI SAMI SEBE!
 

Zpět na hlavní stranu blogu