Nechci být bez peněz.
Nechci být starý/stará.
Nechci být obézní.
Nechci tady bydlet.
Nechci mít tenhle vztah.
Nechci být jako můj otec/moje matka.
Nechci zůstat v tomhle zaměstnání.
Nechci mít takové vlasy/tělo/nos/zuby.
Nechci být sám/sama.
Nechci být nešťastný/nešťastná.
Nechci být nemocný/nemocná.

Často si nedokážeme uvědomit, že naše závislost na minulosti, ať byla minulost jakákoli, nám škodí. Těm, kteří to "zavinili" je to srdečně jedno, nic netuší. Tak proč si sami ubližujeme tím, že si bráníme naplno prožít přítomnou chvíli? Minulost je pryč, je uzavřená, nezměnitelná. Zabýváme-li se minulostí, žijeme ve vzpomínkách, a tak se připravujeme o prožitek přítomnosti.

Kdo jste až dodnes sledovali seriál o vymývání mozku víte, že posledně skončila legrace, a došli jsme k věcem vážným a podstatným.

Aby naše "léčba" byla úspěšná, musíme si uvědomit všechny své hluboce zakořeněné mentální návyky.

Pravda je naší neměnnou součástí..

Na otázku: "Je to pravda?" lze odpovědět buď ano nebo ne. Něco, ať už je to cokoli, je pravda, jestliže VĚŘÍME, ŽE TO PRAVDA JE. Když nevěříme, pak to pravda není. Sklenice může být poloprázdná, nebo poloplná. Kolem nás plynou miliardy myšlenek, z nichž si můžeme vybírat.

V minulém povídání jsme probrali DOMNĚLÝ problém a myslím si, že jsme našli ten skutečný: je to pocit, že ZA NIC NESTOJÍME. Že tak to není? Že kecám?

Kolikrát jsme si řekli některou z následujících vět?

Slíbil jsem vám, kdo o to stojíte, ale hlavně sobě, že uděláme něco se svým obvyklým způsobem myšlení a možná si trochu pomůžeme s tím, abychom se měli raději a cítili se lépe. A protože jsem tvrdil a stojím si za tím, že všechno začíná v hlavě, bylo, je a bude to o uvažování, pocitech a mých, nebo lépe řečeno našich myšlenkách. Dnes tedy poprvé...