Dennapicu | Den na piču

V minulém povídání jsme probrali DOMNĚLÝ problém a myslím si, že jsme našli ten skutečný: je to pocit, že ZA NIC NESTOJÍME. Že tak to není? Že kecám?

Slíbil jsem vám, kdo o to stojíte, ale hlavně sobě, že uděláme něco se svým obvyklým způsobem myšlení a možná si trochu pomůžeme s tím, abychom se měli raději a cítili se lépe. A protože jsem tvrdil a stojím si za tím, že všechno začíná v hlavě, bylo, je a bude to o uvažování, pocitech a mých, nebo lépe řečeno našich myšlenkách. Dnes tedy poprvé...

Život je otázkou priorit. Není to stupidní reklamní slogan, je to obrovská pravda. Čímž netvrdím, že mám mít nalajnováno, co, kdy, kde, jak, s kým, čím, proti komu a já nevím, co ještě. Ale mohl bych v hrubých obrysech přece jenom mít trochu jasno. Mohl bych vědět, kam chci dojít a jak zhruba přibližně se tam můžu dostat. A mohl bych myslet pozitivně.

Bratře Žižko, rána dobrá, ale krátká!
Nevadí, popojedem.