A jednoho dne přestane ten životní zápas, a přijde nemoc, která neotřese pouze životem, ale podetne kořen, tenkráte jistěji nežli tyf v mládí a půjdeme s toho světa na věky pryč. Ale po jaře i nadále se bude zelenati tráva a skřivan zase bude jásati v modrém vzduchu, a všecko se bude díti dále, jako když jsem byl ještě všeho toho očitým svědkem. Co jest přírodě po jednom lidském životě? Za jeden sta jiných. Jedinec jest příliš nepatrné zrnko v té obrovské přírodě!
(Josef Thomayer 1903)

PARADOXY

Už nějaký čas se mi honí hlavou to, co na sebe teď prásknu. Potřeboval jsem si trochu srovnat různě probíhající chaotické své myšlenky a ta písmenka, co následují, jsou výsledným efektem toho srovnávání. Já vím, stále je to poněkud nesouvislé, ještě to budu možná učesávat a dost pravděpodobně se k tomu znovu vracet, nebo to třeba bude mít pokračování. Ví to zatím jen málo lidí, tak to vyslepičme do světa ať se nemusím pořád opakovat. Je pohodlné říct: "přečti si to na Dni.."

Vezmi žlutou tužku,
namaluj mi hrušku.
A pod hrušku talíř...
Sláva! Ty jsi malíř!

Dneska to je už dlouhých a současně velmi krátkých 10 let, co umřel člověk z nejbližších - táta. Tehdy si nikdo z nás nedokázal představit, že se to může stát. Táta byl stálice, konstanta, něco neměnného... Byl hodně nemocný, ale přesto stále aktivní. Nebyl tenkrát Internet k dispozici, člověk se nedozvěděl nic o tom, jak to s ním je, nebo není vážné.

Opravdu si myslíte, že je denní svícení až taková blbost?

Dávejte pozor, čím si své děti kupujete, když na ně nemáte čas. Dávejte pozor i na to, co před nimi říkáte. Na Poraďte se objevil zajímavý dotaz jedenáctiletého kluka. Je zvědavý, objevuje svět a díky technice má neuvěřitelné možnosti.