Dennapicu | Nic netrvá věčně

A jednoho dne přestane ten životní zápas, a přijde nemoc, která neotřese pouze životem, ale podetne kořen, tenkráte jistěji nežli tyf v mládí a půjdeme s toho světa na věky pryč. Ale po jaře i nadále se bude zelenati tráva a skřivan zase bude jásati v modrém vzduchu, a všecko se bude díti dále, jako když jsem byl ještě všeho toho očitým svědkem. Co jest přírodě po jednom lidském životě? Za jeden sta jiných. Jedinec jest příliš nepatrné zrnko v té obrovské přírodě!
(Josef Thomayer 1903)

Domnívám se, že čekáte, alespoň někteří, že se zmíním o tom, jak dopadlo naše setkání s "mladým". Jo já neříkal, že jsme se viděli? Aha. No neříkal. Ale ještě si chvliku počkejte. Teď mě trápí něco jiného. Je to asi tři týdny, co manželčina maminka nastoupila do nemocnice na pozorování, protože se poněkud zhoršil její zdravotní stav. Z lůžkového oddělení po pár dnech přešla na jednotku intenzívní péče, z ní následně cca během dvou dní na ARO a tam teď leží asi druhý den v umělém spánku, jelikož jí nepracuje jedna plíce a ledviny občas mají tendence k selhávání. Lékaři mají podezření na nádorové onemocnění, ovšem nemohou jí nic najít. Takže další vývoj je nejistý a spíše ne pozitivní. Uvidíme...

Držíme pěsti, babi, ještě je brzy na odchod.
(Aktualizováno 1.10.2008)