Komentáře k článku: Táta
divokepaze*: To je hrozně smutný =( Mně umřel jeden strejda, kterýho jsem měl rád, ale moc často jsme se nevídali... nedokážu si představit, že by mi umřel někdo z blízké rodiny...
kači: Vím dobře jak ti je.Mě taky můj táta chybí,byl to fajn chlap.Bohužel je to už 19let co navždy odešel.
davidhavel: *plac* Ahoj, rád bych napsal kondolenci, ale asi se to né úplně hodí... místo toho napíši fakt, že jsi napsal prakticky za mne můj článek, který bych začínal smolit tak za tři týdny... neumřel mi naštěstí nikdo z rodičů, ale oba prarodiče, kteří svým způsobem byli v mnohém mými rodiči, vzory, ale hlavně přáteli... je to přesně tak, jak popisuješ... není více co dodat, snad jen to, že se děsně bojím jaká to jednou (zase a přeci poprvé) bude... David
markisha®blbne.cz: Také vím, co to je někoho navždy ztratit, je to jedny z nejhorších bolestí na světě...nic nepřebolí, vždycky člověku bude chybět...zůstává v srdci.
visir: Je to tak. "Zavře se voda...", všechno je najednou pryč a přesto běží život dál a svět nejeví nejmenší zájem o tu hroznou ztrátu. To je to nepochopitelné, neuvěřitelné a nepřekonatelné, které musíme všichni překonat.
kvítek: Smutný, ale pravdivý. Je to už 18let co mi umřela máma. Bylo to těžký, ale pořád tu byl ještě táta. Letos je to taky 10 let, co umřel. Až teprve po jeho smrti (na Apríla, bez legrace..) jsem si uvědomil tu nicotnou prázdnotu, která mi po rodičích zbyla. Přestože mám rodinu, tak tuhle vzniklou díru se mi nedaří dodnes zaplnit. Stále je nosím v srcdi a v mysli.
davidhavel: Tak jsem to taky zvládl napsat... spoustu vět bych nejradši přebral od Tebe, protože to vystihují dokonale... ale...
http://davidhavel.pise.cz/76108-je-to-jiz-deset-let-ale-nikdy-nezapomeneme.html
hablina: Ani po dvaceti letech od tátovy smrti se neubráním slzám, když si na něho vzpomenu.Pořád to bolím táta mi moc chybí.