Šestaštyrycet rokuv ta lampa na řbitově vydržela. Něbyla ani nova. Tuž mi kerysyk řeknitě, ku čemu ju ti chuji zajebani urvali? Něbyla ani z mědi, že by do zběru. Něbyla ani naleštěna ani nic. Nědraždila. A bo ty hovada zebraly ni enem z našiho nahrobku tuž se pravim, esyk to něbylo na kšeft. Ale na co kurva na kšeft staru lampu? Teda skřyňku na lampu? Se keřysyk cypi hrali na Alladyna? Faktycki temu něrozumim. Mrtvych okrasť a eště škody narobiť...

Velike je to, něpřehlidnětě to, je teho třy prdele f pysk... To se to fajně zbiře.

Čas od času se člověk musy šplhnuť, bo inač s tymi robami neni do vydržeňa. Jak sem se pytal robki, esy to možu dať na Deň, tuž mi pravila (a cytuju doslova): "Vezmu to pragmaticky. Ti, co chodí na Den, mě většinou neznají. Ti, co mě znají, uvidí, jak mi to slušelo i za mlada. Takže mi vlastně ani nevadí, jestli to na Dni všichni zhlédnou, nebo ne. Aspoň Ti budou holky závidět. Mají co." Koněc cytatu.

Děvuchi jak děvuchi, ale syncy, mi budu zaviděť... A moja mě za ten komentař zabije...
(Pusťtě se ku temu zvuk...)

Mám už něco málo za sebou, jedu páté gumy, jak mi někdo před časem řekl a občas se zastavím a rozhlédnu po tom, co je za mnou, co mám kolem sebe a co mne tak asi může ještě potkat. Po čtyřicítce o nějakých perspektivách nelze příliš hovořit, jedinou jistotou je nejistota a jediné, co skutečně musím, je umřít a platit daně.

Loni jsem si myslel, že jsem potkal příležitost,

Černa kočka na rameňu, enem mi chibja ty habity, kere tacy ti černokněžnicy nosa. Černy plašč, špičata čepka... Fčilek sem tam jak bezďak, hubu chlupatu prošedivjelu, monterki, bo f čim na baraku najlepši? Každu chvilu se člověk kajsyk zamaže. Jak je hospodarka, něidě byť cymprlich.

Zvláště za větru...

Foukej, foukej, větříčku,
Shoď mi jednu hruštičku.

Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě.

Ale jak mi to spadně na hlavu, tuž to myslim těžko rozchodim...

Dal bych to tady jako video, ale fakt se nejsem schopný zorientovat v písmu, které připomíná rozsypaný čaj. Kdo chce, klepněte si na odkaz a vychutnejte si řeč, kterou moc často neuslyšíte.

Hezký den.

No a u Křyža zahněš doleva, pojeděš s kopečka, přez mostek, potem do kopečka a cyrka po osmistach metrach sy je u mě. A za topolami budě cesta ku mně do chalupy. Je to ten prvni rozestavjany barak na leve straně. Na leve! Ni na prave. Jasne?

Fajny deň.

Když to před časem běželo na Primě, mělo to hrozný dabing. Fakt šílený, naprosto se to nedalo poslouchat - udělali by lépe, kdyby pod to dali titulky; kdo zná Franciszka Pieczku z filmu Díky za každé nové ráno, tuší, o čem hovořím.

Tak např. jistá paní Anna Paroubkovi napsala :

Varuju vás pane Paroubku, čekají vás galeje. Jedna moje kamarádka si udělala známost taky s takovým strejcem. Když to prasklo, manželka udělala oslavu v hospodě u Toníčka. Tři dny lítaly špunty, ulevilo se jí.

Že je sladká?

Voda se pročistila, sice je ještě zvednutá a nikomu bych neradil se jít koupat, ale už prakticky žádné povodňové nebezpečí nehrozí. Občas sice prší, ale jde spíše o záležitosti místního významu. Uvidíme..

Voda opadá, situace se zklidňuje, přestává pršet.

Ostravica, Vratimovsky splav, neskaj 7. zařy 2007 o jedenastej dopoledňa.
Ešče tak deň možna ze dva a mame tu povodeň pomaly jak v sedmadevadesatym. To voda tekla vrchem. To, co těče fčilek, je z ničeho, koryto bylo pomaly vyschnute - no dobře, něbylo vyschnute, ale něbylo praktycki žadne vody, co by stala za řeč a fčil to, co je, napršelo za dva dni. Zme v polovicy plneho. Tuž uvidime, jak se to budě vyvijat. Za deň, za dva možna zase cosyk natočim.
Fajny deň.

Tanec je jediná erotická činnost, která nevzbuzuje veřejné pohoršení. Ačkoli...

Bylo-nebylo, dávno tomu... Nějak takto začínaly pohádky, které vyprávěla snad Pavlína Filipovská, ale spíš Štěpánka Haničincová, paní na jejíchž vyprávěních vyrůstala moje generace. Pamatuje si někdo Kačenku nebo čertíka Bertíka? Dost pochybuju, většina z vás ještě byla na houbách, no možná někteří už tahali kačera.

V těch dávných dobách ještě kolem mého domu vedla polní cesta,