S pokorou a vděčností

20. září 2007 | 23.23 |

Mám už něco málo za sebou, jedu páté gumy, jak mi někdo před časem řekl a občas se zastavím a rozhlédnu po tom, co je za mnou, co mám kolem sebe a co mne tak asi může ještě potkat. Po čtyřicítce o nějakých perspektivách nelze příliš hovořit, jedinou jistotou je nejistota a jediné, co skutečně musím, je umřít a platit daně.

Loni jsem si myslel, že jsem potkal příležitost, nové aktivity, noví lidé.. Plno optimismu, energie a nových nápadů. Ale nějak se stane, že když všechno je na dobré cestě, vždycky narazím na blbce a tlučhubu v jedné osobě a dopadá to tak, že bez ohledu na to, co mě to stálo, dojdu k závěru, že TAKHLE se mnou NIKDO jednat NEBUDE. Srážka s blbcem je to nejhorší, co člověka může potkat a je o to horší, jestliže dotyčného považujete za kamaráda. I stalo se. Jakmile vám chce někdo lajnovat život, pryč od něj. Rozhodovat o tom, co budu nebo nebudu dělat a kdy, může jen ten, kdo mi platí sociální a zdravotní daně. A i ten jenom v omezené míře. A protože si sociální a zdravotní daně platím sám, rozhoduji sám. Jsem svobodný člověk a to je naprosto úžasný pocit.

Tak se stane, že jde kolem problém a vy vidíte příležitost, která nakonec vede ke zklamání. Ale je nezbytné se nevzdávat. Třeba to, co jde kolem a zdá se být problémem, je nová příležitost? Příležitost jak vyrůst, jak se posunout dál, jak někam dojít. Pohyb je život. Stagnace je smrt. Kolikrát máme šanci si život zopakovat? Chtěli byste si ponechat svoje zkušenosti a začít znovu od sedmnácti? Od období, kdy jste chodili do školy, neměli žádné starosti, prožívali svoje první lásky a první zklamání? Přiznám se, že já ano. Můj život není nijak nadprůměrný a vymykající se běžným zvyklostem; vlastně jsem spokojený člověk, ale někde uvnitř je touha udělat věci lépe. Vyvarovat se chyb. Vystudovat třeba stejnou školu lépe, nebo jít dělat to, co jsem měl v plánu původně a co měv patnácti hrozně bavilo. Pár lidem říci, že jsou pro mne důležití a že je mám rád, a několik dalších poslat do prdele.

Rozhodl jsem se. Ten čas, který je mi ještě vyměřen, prožiju tak, abych nelitoval. Naplno. S pokorou a vděčností přijímám vše, co mi život nabízí a ještě nabídne, protože by to mohlo být naposledy. Naposledy, co jsem dostal příležitost, která se může právě teď jevit jako problém. Příležitost, kterou odmítnu, dostane někdo jiný a já bych se stálým odmítáním mohl propracovat k tomu, že žádná další příležitost už nepřijde.. Dnes je teprve první den zbytku našeho života.

Není kam pospíchat. Jestliže všechno proletíme vysokou rychlostí, krajina kolem nás vypadá jako barevná šmouha. Tváře lidí nelze rozeznat... A to je škoda, protože je mezi námi spousta těch, které stojí za to poznat, se kterými je dobře se seznámit a jít s nimi alespoň po část cesty, kterou máme před sebou. Je spousta míst, která je třeba navštívit. Zastavme se, rozhlédněme, nadechněme se. Právě dnes, právě teď přichází začátek nového života. Jsme příliš krátce na světě na to, abychom pili špatné víno.. Jsem otevřený novým poznatkům, novým setkáním, novým příležitostem a novým problémům. Těším se na ně. Je to moje volba...

Přeji vám, aby se bylo na co koukat, až se vám promítne váš život. Já jdu na to. A vy?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: S pokorou a vděčností krystof 20. 09. 2007 - 23:57
RE: S pokorou a vděčností kobliha.. 21. 09. 2007 - 10:12
RE: S pokorou a vděčností sonja 21. 09. 2007 - 10:44
RE: S pokorou a vděčností ostružinová 27. 09. 2007 - 19:09