Dennapicu | Den na piču

Několik (3) posledních mých příznivců (kamarádka z Holomóca, manželka a dcera) mě přesvědčilo, že píšu řečí, které nikdo nerozumí a že to je škoda, protože moje články se jim líbí - to tedy řekly jen manželka a dcera. Dobrá tedy, kapituluji. Zveřejním postupně za každým článkem jeho překlad do aktuální obecné češtiny. Nebude to sice ono, ale co bych neudělal pro zvýšení návštěvnosti

První článek přeložený do češtiny: dennapicu.pise./...

Tuž něvim, či se vam to tež staně. Každy deň, každe rano je to stejne. Jak vylizam z lužka, buchnu sebu nazpadek. Hlava se mi toči a sem su je jak po opicy. Něchlašču, to ni. A už vubec ni každy deň, bo peněz jaksyk se nědostava.
Jasne. Doktorka mi pravidla, že sem su je těžky hypertonik a až do smrti nejdelši budu museť brať praški na tlak. Tuž jich beru, ale něvim, jak to

Ludkovje moji mili zedřeny sem su je jak boruvkovy list. No fakt. Pravjel sem se, že cosyk zase po jakymsyk čase napišu, bo už sem tu dluho něbyl. Tuž tak. Ale popořadku.

Tak pro začátek česky. Jsem po jednom pradědečkovi Valach, po druhém Polák, po třetím Slezan, takže vlastně taky z větší části Polák a toho čtvrtého jsem neměl příležitost ani zaregistrovat, otec mojí maminky vyrostl v pazderně. O prababičkách vím ještě míň. Cesta do historie prakticky každého ze střední Evropy bude dost zajímavá. Nikdo nemůže s jistotou říci, že tím, kdo byl před desetiletími

V kamnech praská, dědek každou chvíli
zvadlé ruce sobě zahřívá...