Několik (3) posledních mých příznivců (kamarádka z Holomóca, manželka a dcera) mě přesvědčilo, že píšu řečí, které nikdo nerozumí a že to je škoda, protože moje články se jim líbí - to tedy řekly jen manželka a dcera. Dobrá tedy, kapituluji. Zveřejním postupně za každým článkem jeho překlad do aktuální obecné češtiny. Nebude to sice ono, ale co bych neudělal pro zvýšení návštěvnosti . No a další články budou psány již standardně v ostravštině mojí babičky a hned za tím česky. No a možná najdu příznivce i mezi vámi.
Tuž se mějtě fajně.

První článek přeložený do češtiny: http://dennapicu.pise.cz/1887-devuchy-okolo-styrycytki-su-najfajnejsi-.html

Byl sem jednu - nědavno to bylo, paru tydňu - v jakymsik mjestě za robotu - něbudu menovať, bo bysem mohl kemusyk cosyk přypomněť. A stavil sem sem se do jedne tamnějši hospody na cosyk pojesť. Hladny sem byl jak zasypany ukrajinsky haviř, ni?

Tuž něvim, či se vam to tež staně. Každy deň, každe rano je to stejne. Jak vylizam z lužka, buchnu sebu nazpadek. Hlava se mi toči a sem su je jak po opicy. Něchlašču, to ni. A už vubec ni každy deň, bo peněz jaksyk se nědostava.
Jasne. Doktorka mi pravidla, že sem su je těžky hypertonik a až do smrti nejdelši budu museť brať praški na tlak. Tuž jich beru, ale něvim, jak to

To se přečitajtě, bo za jakysyk čas nas to tež čeka. Buděme menšinu ve vlasnej zemi, bo něfachčenkum platime za rozmnožovani. Že pry je to politycki korektni a humanni gesto. Guvno. Jedine dafki, kere se zasluža su ty z kalašnikova. Fčilek davaju hlasy sockomančum, ale je to enem otazka času. Svjet se v prdel obraca. Humanysti zajebani. Už Lenin pravjel cosyk o užitečnych idyjotach.

http://aktualne.centrum.cz/domaci/zdravi-skola-spolecnost/clanek.phtml?id=237304&tro792_0_1

Ludkovje moji mili zedřeny sem su je jak boruvkovy list. No fakt. Pravjel sem se, že cosyk zase po jakymsyk čase napišu, bo už sem tu dluho něbyl. Tuž tak. Ale popořadku.

Ludě mě cyp střeli. Viděli stě tu hruzu, co nam předpovidaju počasnicy? Kurec pata z teho by se jeden zesral. Zyma jak sviňa, počasy divne. Koněc srpna a v Rakusku už pry sněžilo, a u nas že ma po neděli baj aj mrznuť.

Tak pro začátek česky. Jsem po jednom pradědečkovi Valach, po druhém Polák, po třetím Slezan, takže vlastně taky z větší části Polák a toho čtvrtého jsem neměl příležitost ani zaregistrovat, otec mojí maminky vyrostl v pazderně. O prababičkách vím ještě míň. Cesta do historie prakticky každého ze střední Evropy bude dost zajímavá. Nikdo nemůže s jistotou říci, že tím, kdo byl před desetiletími

Tož vitajte.

Na webu je obrovské množtví najrůznějších stránek. Aji toť na temto serveru, či jak sa temu nadává, sem našél najméň jeden ten, oný... Ja už vím. Blog o motyvaci a pozytyvním myšlení. Ja ale to přeca néni ze života, ani o životě. To je o tém, jací by nekteří z nás chtěli být a jak sa k temu postavit, aby byli tací, jací chcú. A co my, co nechcem? Co sa nám lúbí to, jací sme?

V kamnech praská, dědek každou chvíli
zvadlé ruce sobě zahřívá...