Každorani egzhumacyja

22. září 2006 | 11.27 |

Tuž něvim, či se vam to tež staně. Každy deň, každe rano je to stejne. Jak vylizam z lužka, buchnu sebu nazpadek. Hlava se mi toči a sem su je jak po opicy. Něchlašču, to ni. A už vubec ni každy deň, bo peněz jaksyk se nědostava.
Jasne. Doktorka mi pravidla, že sem su je těžky hypertonik a až do smrti nejdelši budu museť brať praški na tlak. Tuž jich beru, ale něvim, jak to mam nastavene, že se mi rano tak debilně stava. Ať stanu, gdy stanu, před jedenastu se něobudim. To je dycki sranda jak musym stanut ve dvje nad ranem a jedu kajsyk za robotu. Uš sem paru razy zaspal za volantem – no paru razy... Dva razy. Pokaždé to odněslo enem zrcatko u moji milovane Felicyje. A od te doby sem opatrnějši. Jak to přyjdě, aji kdyby to mělo byť enem deset kilometru od baraku, hodim auto kajsyk ku škarpje a ze dvacet minut se zdřymnu. Je lepšejši ztratit v životě minutu, jak v minutě život.
Ja, kobzolki su eště napoly v zemi, eště polovicu pola musym vykopať, napišu zavčasu, šecko se dozvitě... A aji fotki jakesyk budu, bo sem se kupil do foťaku nove bateryje.
Tuž se mějtě fajně..

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře