Komentář, na který odpovídáte
valach ostravski: A v tom je právě největší omyl všech, co to takto pochopili - díky za příspěvek. Uvažuj ještě trochu jinak - věk hlavy je v závislosti na počtu let uplynulých od narození o 5 až třicet let opožděn. Já si třeba pořád neuvědomuju, že už jsem dědek-čekatel, pořád mi nedochází, že prostě nestíhám to, co před dvaceti lety. Tam někde uvnitř pod nánosem zkušeností a obroušenými hranami se pořád skrývá pětadvacetiletý kluk, který dokáže všechno na světě, ale bůhví proč je zavřený, svázaný, zpacifikovaný - nevím jak to přesně popsat, jsem vzděláním technik, ne psychlog.
Uvědomme si, že i naši rodiče, prarodiče i Ty sama jsi na tom stejně, jen si to neuvědomuješ. Když pochopíš, že dospělí jsou jen přerostlé děti svázané konvencemi, spousta věcí Ti bude výrazně jasnější a pochopíš víc souvislostí o tom, jak a proč se lidé chovají.
Když si představím, že můj skvělý dědeček se ve svých pětašedesáti někde uvnitř viděl jako muž o třicet let mladší... Že babička ve svých osmdesáti uvažovala jako čtyřicetiletá... Nevím, jak to říct. Zkuste se na svoje rodiče a prarodiče podívat touto optikou. Uvědomit si, že jsou ve svých očích stále mladí, stále silní, stále dokážou všechno na světě... Třeba jim (a nejen jim) budete lépe rozumět.