jana*: Proč myslíš,že nedokážu tvoji myšlenku pochopit?Opět píšu,že si myslím,že jsme to určitě pochopili všichni,jen si myslím,že to tak cítíme my,co se na tu ženu díváme,že byla mladá,že byla kdysi i dítětem,že byla zralou ženou,a že tohle v ní všechno natrvalo zůstalo,jenže se obávám,nebo jsem si tím skoro jistá,že to nenapsala ta žena,co jí sestřičky musí už i krmit.Že jí tak vidíme my,všichni a proto je to,co jsi sem dal tak dojemně krásné,bohužel mám zkušenost,že ten dotyčný člověk,už na to nemyslí.Leda tak nějaká babička,co si pochroumala ruce a ví,že se z toho zas dostane,ale člověk,kterému je už zle,bohužel ne.Myslím,že to za tu paní mohla napsat její dcera,co se na ní dívala s láskou i s bolestí,co z člověka nakonec je.Promiň,jestli se ti to sem nehodí,tak to můžeš vymazat,nechci nikomu ubližovat.