jana*: Je mi mnohem víc,než jsi napsal.A zažila jsem svoji maminku pár týdnů před smrtí v nemocnici a před tím i 10 let doma,tak vím,že ten člověk silně trpí a u konce je i hodně vyčerpaný a už ani žít nechce,protože má i bolesti.Na své mládí v té chvíli vůbec nemyslí.To si tak myslíš ty,ve tvém věku,když se cítíš ještě mladší,než třeba možná ve skutečnosti jseš a já ntě chápu,ale člověk,co potřebuje v nemocnici sestřičky,aby se vůbec přinutil něco sníst,člověk,který je proležený a trpí,už na něco takového nemyslí.Myslí na konec,který je pro něj vysvobozením z utrpení a trpí i zároveň přístupem zdravých,co se o něj starají,chtěl by soucit od bližních,kteří jsou ale už taky jeho dlouhou chorobou a duševní bolestí vyčerpaní.Tak jsem to viděla já.Měla jsem u sebe trpící maminku 10 let.Věř mi,že je lepší,to co cítíš ty a bud vděčný,že to zatím chápeš takle.Přeju ti,aby sis tohle co si myslíš,myslel hodně dlouho.