Jak už sem pravjel před jakymsyk časem, něvim, ku čemu ty roby vlasně su dobre. Moja pro mě dobreho slova němjala, furt enem pyskovala, kysle gzysty vystřyhovala, najesť mi nědala bo něvařyla.. Ale serem na to, šak sem sy něchcel postěžovat, ale sem chtěl napsať o tym, jak sem postupil na dalši level.

Konečně někdo pochopil, že je mezi námi skupina lidí, které nezajímá žádná extra paráda, opičky a závodění, ale chtějí jen odvézt děti a hromadu krámů a přitom se nadosmrti nezadlužit.

Stále víc si uvědomuji, že blog je buď náhražka, nebo ventil a čím víc mohu prožívat reálný život, tím méně se zabývám psaním. Ano je to vidět podle návštěvnosti a děkuji svým skalním fanouškům (a možná i fanynkám - nebo naopak?) za to, že mi stále zachováváte přízeň.

Díky! Je fajn nebýt na vše sám.

Vím o koho jde, vím o co jde, ujišťuji vás, že to není ani špatný vtip, ani fake a proto milé návštěvníky tohoto blogu prosím  - udělejte radost děvčeti, které prakticky bojuje o život.

Ani jsem netušil, že něco takového existuje. A vypadá to velmi zdařile. 
Příjemnou zábavu.