amelie00: To bych mohla s klidem podepsat. 15 let jsem čekala a ono nic.... Víc už si ubližovat nenechám. V poslední době jsem měla pocit, že tím, že na jeho urážky a ponižování reaguji s klidem a bez výčitek, ještě mu uvařím teplou večeři a upeču buchtu, že mu tím vlastně dávám odměnu a posiluji to negativní chování. To je jedno. Už je konec. Nelituji těch let.
Jsem ráda, že mám 3 děti, jsem vděčná za prožité zkušenosti i za autismus - poskládalo mi to žebříček hodnot a vneslo to do mého života Světlo. Neztrácím víru v dobro v lidech.
Žádný člověk se nenarodí jako vyvrhel. V každém člověku je dobré jádro, jen ho najít. Děkuji za Tvé články.