Přišla mi mejlem od známého z Bratislavy zajímavá písmenka. Chcete-li pochopit současnou finanční krizi, máte si přečíst následující příklad - nechce se mi to překládat, nechám to tudíž ve slovenštině, která je vedle polštiny jednou z mých "mateřštin". Kdo neumí slovensky, má smůlu, dál nečte.

Je svačvečer. Lysperní jezeleni
Se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
A selvy syští tesknoskuhravě.

Pořád je tu velký počet lidí, kteří si nepřejí postavit se na vlastní nohy a nést svou odpovědnost, raději nadávají a pomlouvají a koukají, kde by co dostali centrálně přiděleno.

Jó, za bolševika to se nám žilo...!?
Skutečně???

Za několik málo hodin vypuknou krajské a senátní volby.

Jeden iniciativní blbec nadělá více škody a zmatku, než celá Al-Kajda.

Stát investuje stovky miliard, stát se zaručí stoprocentně za vklady, stát, stát...přitom jen úplní blbci nevědí, že stát žádné peníze nemá, jen ty, které nám nejprve vytáhne z kapsy. Takže vše, ale úplně vše, co státy dělají a slibují, zaplatí jejich ( a v rámci eura i cizí) občané, a to do poslední mrtě...

A jednoho dne přestane ten životní zápas, a přijde nemoc, která neotřese pouze životem, ale podetne kořen, tenkráte jistěji nežli tyf v mládí a půjdeme s toho světa na věky pryč. Ale po jaře i nadále se bude zelenati tráva a skřivan zase bude jásati v modrém vzduchu, a všecko se bude díti dále, jako když jsem byl ještě všeho toho očitým svědkem. Co jest přírodě po jednom lidském životě? Za jeden sta jiných. Jedinec jest příliš nepatrné zrnko v té obrovské přírodě!
(Josef Thomayer 1903)