Tak jsem byl dneska v servisu se svým novým starým autem - koneckonců má právo na nějaké mouchy a jsou to věci, se kterými se počítalo. Ale vzhledem k tomu, že jsem měl v čase opravy volno, protože domů daleko a na nějakou smysluplnou práci málo času, dovolil jsem si to, co už dlouho ne. Obrovský luxus. Dovolil jsem si jen tak trochu se courat po Vítkovicích a pozorovat lidi a prostředí. Jen tak zevlovat a zabíjet čas. Jen tak se rozhlížet a vzpomínat. Tak se pojďte, kdo máte čas a chuť, projít se mnou.

Dědeček s babičkou jsou v nebi. Leží na lehátkách pod slunečníkem na nádherné pláži, popíjejí ledové drinky. Všude kolem nich jsou šťastní lidé, nikdo nemá žádné starosti, hraje rajská hudba - no prostě ráj. Vtom dědeček vstane a vlepí babičce facku.

"Proč jsi to udělal?" ptá se babička.
"Protože nebýt té tvojí zasrané zdravé výživy, mohli jsme tady být už dávno".

Babička se přihlásila na univerzitu.
Doklady měla v pořádku, zkoušky udělala, a tak jí přijali. Ale předseda komise si přece jen neodpustil zvědavou otázku:
"Vážená paní, na co vám bude v penzi vysoká škola?"
"To nedělám pro sebe, ale kvůli dědovi. Ten starý kořen se v hospodě uřekl, že by k sedmdesátce jako dárek strašně chtěl ještě jednou přefiknout nějakou studentku."

Někdy se to schumelí a je je všechno v prdeli.. Sakryš, nepoužil jsem to tu už? Ale to je celkem jedno. Člověk si občas nevšimne, kam že to postavil tu ohrádku a hle! Rozuteče se mu sekačka na trávu. Ale naštestí je stále funkční, i když na útěku.

Dostal jsem před časem mejlem obrázek. Ono to bylo v textu mejlu zamýšleno jako tapeta do ložnice, respektive bylo to takto nabízeno, obrázek jsem vzal, upravil a použil jako titulek v záhlaví.

Moja stara beči, že němam ho vječi,
že furt vedu enem řeči a potem idu spat.
Tuž ji pravim: "Moja draha, laska neni rychlodraha,
Viagra je draha a stejně tě mam rad.."
(volně podle: Jarek Nohavica, To umí každý debil)