Je pár snímků, pár filmových scén, při kterých si v plném rozsahu uvědomuju, že mládí je skutečně opravdu definitivně v prdeli.

Toto je jedna z nich - klikni

Nelze vložit a nechce se mi to krást.

Jsem si myslel, že vás moje milovaná mladší dcera bude zásobovat fotkami, leč fláká to děvenka moje starostlivá, kašle na šafrán i trochu toho zázvoru (Cimrmanologové vědí), tudíž si dovoluji jednu rychlou fotografii z neděle, kdy byly mladému pánovi dva měsíce. 

Připomněla mi Euridika (děkuji do Chorvatska) pár filmečků, které jsem velmi rád sledoval kdysi na polské televizi.

Ano a je tady čas na vyhlášení výsledků - nač to zbytečně prodlužovat, když městské děti jsou zcela bez šancí, jelikož se z nějakého mně doposud neznámého důvodu soustředily namísto na zvuky přírody na moje funění.

Kvíz jste u mě ještě nenašli, ale všechno je jednou poprvé, tak dáme jeden akustický, jsem zvědavý, jestli se někdo bude chytat.

Tak jsem se konečně včera vypravil na přehradu. Vzal jsem z mrazáku pár rybiček, že podráždím candáty, nebo se o to aspoň pokusím, ale hlavně šlo o to, že jsem si pořídil nějaký vercajk, který bylo potřeba pokřtít. Aspoň si příště na benešovské štěrkovně nebudu mezi klukama se svojí výbavou připadat tak blbě.

Pro velkého chlapa velká postel. tedy alespoň někdy, že?

A uvidíš, kterak za domy městečka mého mraky páry a dýmu vycházejí, sykot a hukot huti železné uslyšíš.

Dětství by mělo být za odměnu na konci života. Copak umřít na konci života, je ta správná odměna za všechna ta zvládnutá úskalí? Takhle, jak je to zařízeno, je to neskutečně nefér. Celý život budujete, pracujete, staráte se a na konci "Smrt". Člověk si dětství vůbec ani trochu neužije, protože naprosto netuší, že cokoli ještě někdy přijde, už to bude všechno jenom a pouze horší.

Obzvlášť v čase 5:57, heslo k výtahu - to opravdu nemá chybu a nakonec zjištění, že celý ten ženský svět řídí chlap - to muselo zejména feministky a různě gender-studies dost nasrat.

Vděku se nedočkají někteří velice známí autoři ani dlouho po smrti. U letošních maturit na otázku, kdo napsal českou hymnu, jeden žák pohotově odvětil: "František Škromach". Pan profesor zalapal po dechu a pak neméně pohotově opáčil: "Velmi správně, bylo to ve hře Špidlovačka, že?" Je potřeba dodat, že se to stalo na konzervatoři.

Bylo to takové zvláštní světlo, něco podobného pamatuju z doby před pár lety při posledním zatmění Slunce.

Motto: Zemi jsme nezdědili od našich předků, ale máme ji vypůjčenou od našich potomků.

Klikněte si SEM.

Příjemnou zábavu.

Když nevíš, jak bys rozvázal
svůj uzel příběhů a zmatků,
nech stranou nářek, zlost i žal.
Kdo ví, jak brzy, možná v krátku
Tvůj uzel osud rozetne.
Ví o něm, buď jen trpělivý,
noc v sobě skrývá světlo dne
a není ztracen, kdo je živý.

(Arabian nights)