Jenže tentokrát trochu z jiného soudku a jsem zvědavý, jestli se bude líbit.

Už jsem to zmínil, že mám rád akordeonovou hudbu, viďte?

Procházeje svým bohatým archivem, tedy bohatým na kraviny, našel jsem písničku, kterou jsem kdysi komusi slíbil, že ji najdu, přepošlu a neučinil jsem tak.

Ta tradice se mi vážně líbí. Děkuji vrcholovým sportovkyním  za zaslání fotografií - vy, co jste tak dosud neučinily, pořád máte šanci svoji reputaci napraviti, sic slibotechnami nazvány budete a s jako nevěrohodnými i nadále s vámi jednáno bude.

Včera to bylo sto roků ode dne, kdy na svět přišla moje skvělá a nezapomenutelná babička a tak se při té příležitosti chci podělit o jednu pro mne velmi vzácnou fotografii z doby pravděpodobně druhé dekády minulého století. Moje úžasná bábi je ta malá holčička druhá zprava a ta vážná sedící paní je moje prababička, kterou jsem neměl příležitost poznat.

Já vím,  má to kilometrové vousy, jak je to staré a známé. Jenže! Někdy člověk potřebuje najít "právě tohle" a jak na sviňu to mejlem nepřijde jak je rok dlouhý. Pamatuju, jak jsem (zbytečně) složitě hledal text o nenechávání věcí na správný okamžik - když jsem ho potřeboval, tak ne a ne...

Tak co že prý nás to dneska čeká?

Nic nebude! Dneska je to docela slušně odlehčené u Renáty NewOld dokonce i Prajzulka Džejms si našla čas na pár písmenek. Blogů jsou tu spousty.

Dnem povinného sexu byla odjakživa středa, ovšem nejspíš jen proto, že se to rýmuje, protože jinak je to den naprosto k ničemu.

Před pár týdny tudy probíhal řetězák, který nesl nadpis Abeceda.

Člověk se s tím piplá a pak přijde nějaký cizí chlap a jen tak bez řečí si to odvede. No jo, tak už to chodí a je třeba se s tím srovnat, ostatně jako s čímkoli jiným, co život přináší a odnáší.