Cukání přerostlo v přesvědčení, že realizace je možná, nikoli však nezbytná, ale ono to člověku nakonec nedá. A proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě? Tím, že jsem si akvárko nekoupil, nedal jsem sice vydělat polským sklářům ani lepičům, ani našim prodejcům akvárií, ale dal jsem vydělat výrobci nožů k řezání skla a Soudalovi, kterému jsme zaplatil za akvaristické lepidlo. (Bastiat, Co je vidět a co není vidět)
Při té příležitosti jsem nejen probral zásoby starých skel získaných různým způsobem z různých zdrojů - no kolikrát se vám na stole v obýváku ze skla kousek uštípl a sklo tak bylo, alespoň pokud jde o původní záměr, k nepotřebě - ale i pochopil, že staré sklo praskne kde chce samo, bez ohledu na vedený řez a osvěžil si své znalosti ze řezání skla, které se budou do budoucna velmi hodit, až budu vyrábět okno do garáže a podobné záležitosti.
Díky skutečnosti, že akvárium je sice lepené, ale lepené do ocelového rámu, nebylo třeba se zabývat roinností a plynulostí řezu - netěsní totiž nezbytně spoj mezi skly, ale těsní spoj mezi sklem a rámem akvária. Osobně to považuji za výhodu, rám totiž kromě jiného to akvárium rovněž zpevňuje. U této malinké, s bídou šedesátilitrové nádržky to sice není zas až tak markantní, ale jak už jsem někde řekl, šlo o využití materiálu, který byl k dispozici.
Protože když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří tak akvárium testované zkouškou těsnosti vypadá asi následovně:
Fleky na dřevěném podkladě by byly viditelné, takže je jasné, že dílo se vydařilo a je možné pokračovat návrhem a výrobou stojanu. Ale do toho se mi moc chtít nebude, tak nečekejte rychlé pokračování povídání o zpívání.
Pamatujete na počáteční stav?
Je tu někdo, kdo nepoznal rozdíl???
Protože jsem chlapec sice trpělivý velmi, přesto jsem poněkud rozhodování urychlil a na akvaristické burze jsem si pořídil k té mrše z rybníka nějaké první rybičky, které si pomalu zvykají na život v mém novém, chladném až studeném bytě.