A nedá a nedá mi to. Dokonce jsem si už i něco malinko vyzkoušel a navzdory výsledkům spíše neuspokojivým než naopak, pořád cítím ten vnitřní neklid a snad i touhu. Zdá se, že doba dozrála a rýsuje se jistá šance.
Uff. Perex máme za sebou a tudíž bych s dovolením přešel k věci. Už jako malý kluk, posléze mladý muž a ještě později i otec rodiny měl jsem doma nějaké to malé akvárium s rybičkami. Dokonce jsem nějaký čas neúspěšně provozoval malou pěstírničku - asi 15 000 litrů vody v akváriích, ale to byl naprosto ztrátový projekt; neměl jsem štěstí na společníka. Ovšem vším čím jsem byl, byl jsem rád.
Už loni jsem si od rybníka přinesl nějaký rybí potěr, přes léto jej choval ve vaně na zahradě a na zimu ho narval do dvacetilitrové nádržky umístěné na nábytku, nedaleko mého pracovního stolu. Vzhledem k nízkým teplotám v místnosti a v domě vůbec, volil jsem ryby rybniční. Jen tak, abych zjistil co to žere a kolik to má noh - tedy ujasnil si podmínky, za nichž bych svoji zálibu mohl provozovat. A proč jsou výsledky neuspokojivé? Teplota v místnosti kolísá od 20°C po 8°C a to se odráží i na teplotě vody v nádrži. Dvacet litrů vody opravdu nemá nijak vysokou setrvačnost a tak se voda rychle ohřívá a stejně tak rychle ochlazuje. To potěru nedělalo žádnou radost, takže postupem času většina rybek uhynula. Z pozorování a záznamů vyplývá, že větší problém působila "vysoká" teplota vody - a není divu, nezapomínejme, že šlo o rybniční rybky.
Na to, že doposud netuším, o jaký druh ryb se jedná a tudíž netuším jaké krmení preferují, musím konstatovat, že vydržely dlouho. V nádrži ještě stále jedna rybička plave. Těžko říct, zda to mám považovat za úspěch, ale spíš asi nebudu.
V praxi to znamená, že nádrž bude muset být "zateplená", tedy obložená ze všech stran, které neslouží na koukání, polystyrénem. To bude znamenat výrobu stojanu na míru tak, aby odpovídal požadavkům.
Není nic jednoduššího, než si akvárium koupit, ale protože zima se stále ještě odmítá vdát vlády a jaro je v nedohlednu, nijak na to nespěchám. Proto jsem měl možnost si vzpomenout, že někde u mámy ve slepě se válí moje první rámové akvárium. Sice mu schází jedno sklo, ale to je v pohodě, protože stejně ho musím předělat. Svého času s ním blbnul brácha a natřel ho takovou divnou barvou, a protože natřel nejen rám, ale i skla, budu muset nádrž přesklít.. Použiju i ten rám, myslím, že tím nemůžu nic pokazit, jen ho po odstranění skel a zbytků tmelu očistím a natřu na černo tak, aby nerušil. Skla do něj si nařežu z nějakých zbytků, co jsem si za ta léta nasbíral a sklo do čela možná koupím nové, aby přes něj bylo co nejlépe vidět. No a slepím to všechno akvaristickým silikonovým lepidlem, které před pětatřiceti lety ještě neexistovalo a používal se k tmelení akvárií sklenářský tmel (se suříkem).
Začnu se s tím bavit hned, jakmile venku nebudou člověku při práci mrznout ruce. Výchozí a počáteční stav totiž vypadá takhle:
