Dennapicu | Mana nebeská

Dlabu na nějakou fotodokumentaci, stejně mi foťák neukládá obrázky na kartu a dosud jsem nezjišťoval, je-li chyba v aparátu, nebo v kartě. Takže bez fotek, stejně byste na nich neviděli nic, co už v milonech jiných obrázků by nebylo na webu.

Kvásek po třech dnech byl plný síly a života, bylo třeba s tím něco udělat. A co s kváskem? Krkonošské kyselo se mi vařit nechce, tudíž plním původní záměr, upeču si chleba. Normální, jednoduchý, žitnopšeničný, kváskový chleba. Wow! Slintám jak Pavlovův pes při té představě a pouštím se do hledání jednoduché receptury ve smyslu práskni to tam, dodej vodu, mouku sůl a kmín a nechej pekárnu, ať ukáže, co dovede.

I padla kosa na kámen. Prý jednoduché recepty, člověk aby měl alchymistické váhy a ty sloučeniny.. No hrůza. Povídám, že chci chleba jednoduchý. Mouka, voda, kvásek, sůl, kmín. Fertig. Najdu? Po delším hledání a několika úpravách dotazu.. Heuréka! Tedy, nalezl jsem. Jednoduchý recept pro domácí pekárnu. Opakuji - pro domácí pekárnu.

Na rozdíl od pečení buchet - ano, jakmile do něčeho narvete droždí, je to vždycky buchta - chce kváskový chléb výrazně delší dobu kynutí; ta půlhodina, co je v základním programu mu nestačí, ani čtyřicet minut, ani šedesát - to všechno je málo. Šťastni, kdož si mohou svoji pekárnu naprogramovat, my ostatní více, či méně úspěšně improvizujmež. Protožýe potřebujeme dvě až tři hodiny - v tomto případě. Našel jsem recepty s kynutím i dvanáctihodinovým, a to fakt nesplňuje moje kritéria pro jednoduchost.

Naštěstí, a s díky kvituji, pekárna, jíž mám k dispozici, má program pro hnětení těsta a program pro samostatné pečení. Halleluja! Chvalte Pána. Moje lenost zůstává i nadále zachována. Už tedy víme, co potřebujeme, známe a máme ingredience, tak se pustimež do práce. 

Čeho nám třeba? 

150 g žitné chlebové mouky (nebo žitné celozrnné)
300 g pšeničné chlebové mouky (nebo pšeničné hladké)
320 g vody (0,32l)
1 lžička kvásku (20 g)
10 g soli
5 g drceného kmínu

Stop! Tady se zastavíme. Kvásku jsem měl přes půl litru, spotřeboval jsem ho cirka dvě třetiny. Vodu jsem dal v plném množství dle receptu - později si vysvětlíme, proč to byla blbost. Mouku jsem měl žitnou chlebovou a pšeničnou chlebovou hladkou, kvásek ze žitné celozrnné. Sůl dvě lžičky (čajové) a kmínu hrst, v hrsti rozemnutého. Příště ho rozmlátím v hmoždíři.

Suroviny jsem narval do pekárny jak je zvykem - tekuté napřed a spustil program na výrobu těsta. Pekárna si při tom přihřívala suroviny tak, aby získaly homogení i teplotu, nejen strukturu. Po půldruhé hodině je těsto připraveno, my, co máme doma čtrnáct stupnů, kynutí řešíme tak, že zapínáme jednou za 45-60 minut na tři minuty program pečení. Tím vytvoříme v pekárně ideální prostředí pro samotné kynutí. Kdo to chce a může dělat jinak, nechť si poslouží. Já jinou možnost neřešil, tato byla uznána jako naprosto vyhovující a akceptovatelná.

Po cirka třech hodinách kynutí byla nádoba s těstem plná - a doporučuji se dívat, aniž byste otevírali dvířka pekárničky - je čas zapnout program pečení. Po hodině pečení je hotovo. Vytáhnete-li chléb z pekárny k vychladnutí a podaři-li se vám ho okamžitě nesežrat - pak jste buď rozmlsaní až hanba, nebo se vám něco krutě nepovedlo. No dobře. Je tu i varianta, že máte extra pevnou vůli.

Já udělal dvě chyby - 320 ml vody - je moc. Zejména, když kvásku, který do směsi přidáváte, je čtvrt kila. Kvásek sám o sobě představuje přidanou vodu... Druhá chyba byla zvědavost. Otevírat kynoucí těsto je nerozum. Přesto výsledný efekt? Mana nebeská. Po čtvrt století jsem jedl normální, chuťově naprosto perfektní chleba. Velmi doporučuji.

Dobrou chuť.