Každoročně touto dobou jsem svoji drazemilovanoustáleještěchoť ukecával, aby byla té nesmírné lásky a dobroty a uvařila aspoň jednou za rok, v sezóně, švestkové knedlíky. Ukecat se mi ji podařilo průměrně jednou za tři roky a to i tehdy mívala řečí jak opica scanek, jak je to složité, náročné, jak obrovsky se pro mě obětuje, přesto je udělala a uměla je udělat fakt dobře.
Od těch dob si ovšem nosím v hlavě blok. Bramborové knedlíky neuděláš, chlape, kdyby ses podělal a stavěl na hlavu, protože to je tak vysoký vrchol kulinářského umění, že ho nemůžeš nikdy dosáhnout. Až minulý týden se to změnilo.
Švestek je, že to nemám šanci spotřebovat a zas mě trochu mrzí, že to nakonec spadne a shnije. No nezblázním se, jsem zvyklý. Zavařovat to nebudu, povidla se mi dělat fakt nechce, i když tohle možná ještě přehodnotím. Sladkému a sacharidům vůbec bych se měl vyhnout a tak mi ve skladu potravin straší všechno to, co jsem loni zavařil nebo zmarmeládoval a přidávat další tudíž nějak ztrácí smysl. A slivovice je sice fajn, ale protože jsem téměř abstinent, tak to taky nevidím jako průchozí.
Ale švestkové knedlíky.. Ne, těm jsem neodolal.
Rozhodl jsem se tudíž, že se s dcerkou naučíme něco nového a to nové budou švestkové knedlíky z bramborového těsta. Dcerka sice lehce protestovala, že je nikdy nedělala, ale na to jsem jí krutým hlasem oznámil, že já taky ne a že všechno je jednou poprvé. A šlo se na věc.
Nechal jsem ji den předem uvařit asi dvě kila brambor ve slupce. V den D je oloupala a připravila mi k ruce.
Já bramborky hezky nastrouhal na hrubém struhadle
Vrazil do nich dvě vejce - na kilo brambor jedno
Zasypal to hrubou moukou (může být i krupice)
Uplácal z toho téměř nelepivé těsto - mouku jsem přidával podle potřeby
Rozdělil je na čtyři díly - jen kvůli technologii zpracování, zbytečné je se plácat najednou s velkým balíkem - a z každé části uválel váleček.
Teď je šance z válečků uvařit knedlíky vhodné jako příloha k zelí, špenátu a podobně, ale my popojedem kousek dál a každý váleček si rozdělíme
Vrazíme do něj vypeckovanou švestku - nemám rád zbytečné bílkoviny navíc a tak se jistím předem, zda plody nejsou červivé
Vytvořím knedlíky
Které následně dcerka uvařila v mírně osolené vodě - těsto jsem nesolil. Jednak to nemusím a druhak by zřídlo - vylovila je
Uložila do cedníku nechat okapat
Načež...
...je už potom jen zbývá naservírovat. A opět nebe v hubě a bašta neskutečná. Navíc jídlo velmi jednoduché.
Dobrou chuť!
A na závěr si můžeme zazpívat "aj tak zme stále frajeri", nebo "We Are The Champions". To podle nálady. Musím se pochválit, jsem prostě dobrej - holky, chcete mě?
Ale písničku (v podcastingu) dávám jinou, nazpívanou hercem a kabaretiérem Jaroslavem Šterclem, jehož kariéra vrcholila snad někdy v šedesátých letech minulého století. Onoho pána si nejspíš můžete pamatovat z filmu Limonádový Joe, kde hrál poněkud podivného telegrafistu. A tak přeji ještě i příjemný poslech.
(Fotky spáchala Valachova Starší Dcera)