amelie00: Néé že bych měla radost, že si tu o sobě čtu, ale budiž. Přátelé si přece mají pomáhat. Přijde mi to normální a přirozené. Jsem ráda, že už se (snad) netopíš ve smutku a beznaději. Drž se. Ty i Štěně.
apok@lypsÍk: Od prvního řádku tohoto článku jsem cítil, že to bude zase zářez - o ono jo! Zase jsi mi zkurvil minimálně celej den... Seřval bych Tě, abys raději psal o slepicích, ale ony ty psí životy k těm našim patří, co naděláme. Takže trp, ať netrpí čtyřnohý kamarád! Už během čtení mě napadlo to, k čemuž jsi došel v závěru - sehnat mu soukmenovce. Ale zřejmě ne příliš vitálního, aby se nepřiměřeně neproháněli - ono je to těžké, když pohyb a běh jsou vlastně základem psí radosti. Do prdele - ta deformace je trvalá, nebo lze doufat v přirozenou nápravu po vyantibiotikování těch zákeřných kurevkoků???
valach-ostrawski: Bohužel. Ta deformace je trvalá, u lidí je 30% úmrtnost, léčba spočívá ve výměně chlopní. Děsím se chvíle, kdy budu muset učinit to nezvratné rozhodnutí a kdy mi zhasne v náruči stejně jako Šarik.
Život není fér...
valach-ostrawski: Vlevo nahoře - pod titulkem - to máš napsané. Nevěřím, já na zázraky spoléhám.