Nevěřím na zázraky.
Spoléhám na ně.

ovesná vločka: Doufám v jediné, že všechny tyto pravdy vysvětluješ klidným hlasem. To byla totiž ta jediná věc, která mi v autoškole chyběla.

Po první jízdě jsem měla pocit, že za volant v životě znova nesednu, po druhé jsem chtěla na toho chlapa řvát taky, že neřídím třicet let jako on. U třetí jízdy jsem mu řekla, že jestli na mě bude ještě chvíli ječet, tak vysedám. (Ne, mé chyby nebyly fatální, životu a provozu nebezpečné, jen mi to holt nešlo rychle a hned.) Řidičák jsem dala na druhý pokus, ale obávám se, že neseberu odvahu sednout do auta a jet.

Kéž by šlo vytáhnout do boje za trpělivé a klidné výcvikáře autoškoly. A pokud si přeci jen sednu za volant, tak si budu na dobrou noc předčítat tento článek. Chce to hlavně klid.