Dennapicu | Postřehy učitele řízení

 Když jsem před nějakými osmnácti lety díky dopravní nehodě měl papíry v čistírně a potřeboval jsem se nějak dopravovat, despoticky jsem nařídil manželce, aby si udělala autoškolu, diktátorsky jsem ji zaplatil, po absolvování jí jako správný otrokář koupil auto a tyranizoval jsem ji výukou řízení. Již tehdy se mi zdály některé návyky divné, ale prý je to tak učili v autoškole a je to jediný správný způsob. Během prvních pěti tisíc kilometrů se těch návyků naštěstí zbavila a já mohl s klidem Vládce Všehomíra ji pustit do běžného provozu. Za těch osmnáct let jsem jsa tenkrát sám ještě mlád zapomněl na cvičení na vozovce, ale historie se opakuje a nedávno se mi naskytla příležitost si celou řadu začátečnických chyb projet s mladší dcerou a její sestřenicí.

Prohlásil jsem, že jí auto nedám, dokud si nebudu jist, že si dokáže sama poradit. A protože holčina furt "neměla čas", trošku se nám to protáhlo, skončilo léto, přešel podzim a přichází zima. Z posledních čtyř dnů jsme strávili dvě odpoledne za volantem mojí stařičké Felicie, mladá získává na jistotě (ano zejména i díky mému odbornému vedení) a pokud zvládne páteční plánované jízdy, může si vzít auto s sebou domů. Jako začátečník dělala spoustu chyb. A protože jsem měl možnost sledovat včera ještě jednu absolventku téže autoškoly - její sestřenka a moje už skoro bývalá neteř si taky vyzkoušela, jaké to je za volantem, mohu si dovolit o několika základních chybách pohovořit a trochu je rozebrat.

Tou úplně první chybou je způsob, jak seděly v autě. Buď sedadlo příliš blízko, nebo příliš daleko od volantu. Sedět je třeba tak, aby řidička mohla pohodlně šlapat na pedály, nemusela při tom nohy napínat a měla ruce pokrčené a pohodlně položené na volantu. Položené, volant nedržíme křečovitě, protože to pak přináší další komplikace, o kterých se ještě zmíním. Prostě si sedalo upravte jako byste seděly u televize, musí se vám sedět pohodlně, neboť řídí nejen ruce, nohy a hlava, ale i vaše prdelka. Zadečkem vnímáte, jak se auto pohybuje, levou nohou to, jak zabírá spojka - tedy pokud nemáte automat. Já automat nemám, nebudu tedy o něm povídat. Nezapomeňte si upravit všechna tři zpětná zrcátka tak, ať vidíte, kdo na vás najíždí zezadu.

Myslete na to, že klíček se při startování vrací sám! Netřeba jím otáčet nazpět - stalo se ve dvou případech ze dvou, kdy holky nechápaly, proč jim zdechl motor a neuvědomily si, že ho samy vypnuly otočením klíčku. Následně byly velmi nervózní a dělaly totéž znovu a znovu, dokud jsem je nezarazil.

Když se chcete rozjet, stačí při sešlápnuté spojce lehounce přitlačit na plynový pedál a pomalu pouštět spojku. Levou nohou cítíte, kdy jde spojka do záběru - to je ta správná chvíle k přidání plynu a rozjezdu.

Když to poskočí a zdechne, odbrzděte ruční brzdu. Pokud je ruční brzda odbržděná, pouštěly jste spojku příliš rychle. Kupte si trochu benzínu a zkoušejte si to. Obě děvčata mi tvrdila, že jim v autoškole říkali že mají pouštět spojku a sešlapávat plynový pedál současně a buď jim neřekli proč a nebo holky nedávaly pozor. V tomto okamžiku totiž přijde na řadu i ten zadeček, kterým vnímáte rozjezd svého vozu.

Řazení po rozjezdu už příliš neodkládáme, jednička je vlastně jen na překonání největších odporů, co nejdříve řadíme dvojku. Noha z plynu a jako když tančíte valčík - raz-dva-tři. V tomto tempu sešlápneme spojku, zařadíme a spojku pustíme. Načež přidáváme plyn. Když necháme nohu na plynu, motor jde do otáček a auto se cuká. Přískokem vpřed!!! Ne? Tak pak to děláte správně.

Další řazení nahoru i dolů pak probíhá ve stejném rytmu. Nezdržujte to, protože zejména při jízdě do kopce, když se dlouho rozhodujete, jestli zařadit, nebo kde vlastně ten kvalt hledat - ztrácíte rychlost i otáčky motoru a řazení ztrácí smysl. Totéž platí při změně rychlostního stupně v zatáčce.

Šaltpáku nedržte s odporem špičkama prstů, ale jako penis milovaného partnera když se chystáte na orální sex, nebo něžně zasunout.

Dobré je to, rozjeli jsme se. Na tachometru máme dvacet, v očích smrt a za oknem cedulku "Jezdím na GTX Castrol". Ta smrt v očích způsobuje křečovité držení volantu. Následkem je situace, kdy při každém řazení, kdy sundáte pravačku z volantu a berete do ní hlavici řadící páky, levá ruka opisuje různě dlouhý oblouček směrem vpravo a auto si to míří do škarpy. Ne, ruce volně na volantu, auto, je-li v pořádku, drží přímý směr samo a protože se řazením zdržíte asi dvě až tři vteřiny, nemusíte se ničeho bát. Řadící páku najdete hmatem, zařazenou rychlost odhadnete (později určíte) podle její polohy. Netřeba tam koukat a tudíž netřeba spouštět oko z vozovky. Volant stačí jen lehce přidržovat. Ano, předpokládá to znalost řazení rychlostních stupňů. (Trénujte s partnerem. )

Zůstaňte s autem na cestě! Obě řidičky-začátečnice se celkem logicky bály. Bály se, že je protijedoucí auta smetou. A uhýbaly. Nebývá to pravidlem - tedy to smetení. Ač to tak na první pohled vypadá, nikod po vás nejde. Nepanikařte, neuhýbejte, držte si svůj směr. Protijedoucí auto má svoji část vozovky a kombajn s nasazenou lištou už dnes prakticky nepotkáte. Takže žádný strach. Chcete-li se udržet na své části vozovky, svoji pozici můžete kontrolovat - dokud si nezvyknete na prostý odhad, v zrcátkách. Ve vnějších zpětných zrcátkách, která jsou primárně určena ke sledování silničního provozu za sebou a až sekundárně k úpravám make-upu, vidíte v levém čáru rozdělující vozovku - držte se tak, ať jste od ní tak půl metru až metr vpravo. V pravém zrcátku vidíte, jak daleko míjíte příkop u slinice - pokud už jste v něm, nebo bokem vozu hladíte svodidla, je to špatně.

Neškubejte s volantem! Tady je posilovač řízení spíše nevýhodou. Při křečovitém držení volantu se každý pohyb těla přenese do řízení. Každé škubnutí řízením ve vás vyvolá úlek a reakce je taková, že škubnete s volantem zpět. A znovu a zase až auto lítá ze strany na stranu jako nudle v bandě a končí to v příkopu. Řiďte klidně, uvolněně, nedělejte zbytečné prudké pohyby - nevyplácí se to.

Buďte čitelné! Za volantem vaši tajemnou krásu a nevypočitatelné chování nikdo neocení. Ostatní předpokládají, že znáte pravidla silničního provozu a doufají, že se budete podle nich řídit. Tedy že zastavíte na stopce, pojedete, když jste na hlavní, dáte přednost, když na hlavní nejste a podobně. Řešení křižovatek způsobem "počkám až všichni projedou a pak jedu já" je hloupé a nebezpečné.

Při dávání přednosti zastavte na hranici křižovatky! Nebojte se strčit ten čumák do cesty. Když stojíte příliš daleko, nemůžete do křižovatky vidět. Nemějte obavy, že vás zleva někdo smete - po krajnici jezdí jen ti, co jsou na cestě poprvé, všichni ostatní si do ní drží odstup zhruba... No to je zajímavé, ta vzdálenost je... No je větší, než vzdálenost předních kol vašeho od krycí mřížky jeho motoru - no kdo by to byl řekl? Takže kola klidně na pomyslné spojnici mez krajnicí vlevo a krajnicí vpravo. A uvidíte, že uvidíte daleko lépe.

Do pravé zatáčky odbočujte včas. Když jedete příliš dlouho rovně, dostanete se při odbočení do protisměru a to nemusí dopadnout dobře.

Auta se nebojte, mějte ho rády a ono vám bude dobře sloužit. Netrojčete, nedivočte. Zatímco při prvních jízdách s dcerkou jsem byl lehce nervózní už když jela víc, jak třicet na trojku, včera už na pětku osmdesát a já byl v klidu. Jen co přestane škubat volantem - to je velmi kontraproduktivní činnost zejména při vyšších rychlostech bude to v pohodě. Sešlapávání spojky a plynu současně je celkem neškodné, jen to bere prachy z nádrže. Takže netrojčete, nedivočte, nepanikařte. Auto je přítel a pomocník. Jen si pamatujte, že je lepší ztratit v životě minutu, než v minutě život a že je rozumnější být doma v šest, než být v půl šesté v márnici.

Šťastnou cestu.