Moštovaná

Inu, urodilo se. Zahrada oddechnuvší si od energetického upíra se vzepjala k mimořádnému výkonu. Troufám si tvrdit, že celkem bylo a bude jablek přes tunu. Něco shnije a dá základ příští úrodě, něco bylo a bude rozdáno a část úrody projde drtičkou a lisem v moštárně.

Omladina se celkem snažila pomoci, to už jsem zmiňoval a tak jsme naplnili Kangoša a davaj do prostor místního sdružení zahrádkářů.

Tam trochu svépomocí, trochu s pomocí místních jablka rozdrtit na kaši, narvat do lisu a šťávu do beček - ta druhá bečka není na fotce

Bečulka je plná šťávy převážně  z Gdaňských hranáčů, mošt je sladký jak medový. A bez přídavku cukru.

Když se podaří Gdaňský hranáč, je to nádherné červené jablíčko, moje úžasná babička je vozila s tátou nebo později i se mnou do trhu a prodávali jsme je, ale to už je hodně dávno a úplně jiná kapitola. Jde o podzimní jablko s výdrží v dobrém sklepě  do Vánoc.

Celkem bylo za poslední tři pondělky - moštárna jindy nefunguje - 45 + 75 + 60 litrů moštu á 3,50 Kč. Jak už jsem řekl, něco jsme rozdali, něco vypili, ale včera jsem se rozhodl se dotlačit ke konzervaci. Ono je to příjemné, když na štědrovečerním stole je úroda z vlastních zdrojů ať už jde o brambory, maso, zeleninu, ovoce , ořechy, víno či jiné plody co dům, louka, zahrada či pole poskytne - ano jsem divnej, docela si na to potrpím.

No a tak jsme včera s dcerkou "zavařovali mošt". Docela jednoduše - zahřát, nalít do čistých sklenic, zavřít horkým, vyvařeným víčkem, otočit vzhůru dnem a nechat vychladnout. Asi tam moc vitamínů nezbylo, i když jsme mošť nevařili, jen zahřáli asi na 70°C, ale účel to nepochybně splní.

A až se zima zeptá, co jsme dělali v létě, bude si o čem povídat.