Komentář, na který odpovídáte
bublina*: Hmmm, nojo, ale kdo bude jezdit s hovnocucem,péct rohlíky, kopat výkopy a utírat kravám prdelky ( nebo makat v marketech 
, ), když každý půjdeme za vyšším cílem ? Musí mi uspokojení přinášet práce ? Nemůže to být třeba rodina ? Nestačí, že práce je pro mě "přijatelná" ? Držím se hesla - vše, co dělám, dělám ráda. Ono se dá totiž zvyknout na cokoliv. Svou práci jsem nenáviděla jednou v životě, nesedla mi činnost, lidi, nadřízení, nic.Likvidovalo mě to, přesto jsem tam vydržela rok a ještě nyní z toho mám noční můry.Byla to životní zkušenost k nezaplacení. Možná o tom někdy napíšu. Je to asi pět let. Říkala jsem si - bude líp, nebylo, měla jsem odejít hned. Ten podnik už dávno zkrachoval, není divu a přeju jim to. A to fakt nejsem zlomyslná. 
Možná řekneš něco o podnikání, no, možná, někdy. Zatím mě nenapadlo, co bych mohla nabídnout. Spíš myslím, že v klidu budu nadále zaměstnancem, dokud mi budou síly stačit. A až dojdou, tak mám tu rodinu. Doufám.....