bublina*: Asi jo, no. Každý si na to ale stejně musí přijít sám. Přesně o tomto je film "Zmatená duše". Doporučuji. *jasne*. Nejde o to, být dokonalý, ale jen si tak nějak udělat jasno*palec*
femme: muj vztah-nevztah s otcem me odsoudil navzdy na ...jo,ja vim,je to o mne...asi bych mela neco udelat,ale nevim co...tak zase nic.*nevi*
jana*: jejda,to je těžký.To co se mi nelíbí na druhém člověku.Já ho změnit nemůžu a už nežije.Jestli já jsem jako ta dotyčná osoba,tak pak nevím,co s tím.
Jo a na tobě se mi ostraváku nelíbí,že když jsem sem přišla poprvé,tak tu na mě koukaly hezký oči chlápka a ted je tu ropucha.Že bych se taky proměnila v ropuchu?:-))No nic ve zlym,to je jen vtip.Ale to první co jsem napsala,to ne.A navíc se za to i obvinuju,že o tom člověku tak smýšlim.Chci na něj myslet v dobrym.
valach*: Vrať se ke kapitolám o odpouštění.
S Tebou je to těžké - přicházíš jednou za měsíc.. :-)
jana*: Ale nepřicházím jednou za měsíc,jen nepíšu vždycky komentáře.Ono je to opravdu těžký,já na tom makám už tři roky.
jana*: ostravaku,pomoc,je to složitý.Jsou i jiný situace a já se s žádnou nemohu ztotožnit.Napiš mi prosím ty tvoje instrukce,co jsi jednou psal,že je dobrý je znát,než začneme na sobě pracovat,pamatuješ?Mě se to těžkovysvětluje,jsem starší,než ty.Můj mail jablonnka@seznam.cz Díky
jana*: Když už jsme se dostali do určitý situace,když už jsme si i ujasnili,v čem jsme sami sobě ubližovali,může uběhnout mezitím mnoho desítek let,kdy jsme se zavrtali do něčeho,co si dnes uvědomujeme,ale je to tak hluboko v nás,že s tím nedokážeme hnout.Navíc jsme si tím mohli přivodit za ty léta potíže ještě horší a to pak už neřešíme to,co bylo na začátku,ale to,co je nyní.