Dennapicu | Den na piču

David Gruber (*1965) je původním povoláním pedagog a publicista. Od roku 1986 je školitelem a poradcem. Zkráceně řečeno, David Gruber učí lidi dělat různé věci lépe. Například učit se lépe, studovat cizí jazyky, organizovat si volný čas, sdělovat lidem informace a vyjednávat s lidmi.

TEĎ je ten nejlepší okamžik, kdy lze odložit na POTOM to, co nechcete udělat DNES.
Co se vyplatilo udělat dnes, bylo by se vyplatilo udělat i včera.
Čím velkolepější je projekt, tím větší je pravděpodobnost neúspěchu.
Ochotně promíjíme svým přátelům chyby, které se nás netýkají.
Mobil je jediná věc, u které se muži hádají, kdo ho má menší.
Říká se, že opatrnost je matkou moudrosti. Je to lež. Kdyby byla opatrná, nebyla by matkou.
 

Chvilku jsem se domníval, že jsem zapomněl někde zavřít dvířka.

Jsem si myslel, že vás moje milovaná mladší dcera bude zásobovat fotkami, leč fláká to děvenka moje starostlivá, kašle na šafrán i trochu toho zázvoru (Cimrmanologové vědí), tudíž si dovoluji jednu rychlou fotografii z neděle, kdy byly mladému pánovi dva měsíce. 

Připomněla mi Euridika (děkuji do Chorvatska) pár filmečků, které jsem velmi rád sledoval kdysi na polské televizi.

Kvíz jste u mě ještě nenašli, ale všechno je jednou poprvé, tak dáme jeden akustický, jsem zvědavý, jestli se někdo bude chytat.

Pro velkého chlapa velká postel. tedy alespoň někdy, že?

Dětství by mělo být za odměnu na konci života. Copak umřít na konci života, je ta správná odměna za všechna ta zvládnutá úskalí? Takhle, jak je to zařízeno, je to neskutečně nefér. Celý život budujete, pracujete, staráte se a na konci "Smrt". Člověk si dětství vůbec ani trochu neužije, protože naprosto netuší, že cokoli ještě někdy přijde, už to bude všechno jenom a pouze horší.

Vděku se nedočkají někteří velice známí autoři ani dlouho po smrti. U letošních maturit na otázku, kdo napsal českou hymnu, jeden žák pohotově odvětil: "František Škromach". Pan profesor zalapal po dechu a pak neméně pohotově opáčil: "Velmi správně, bylo to ve hře Špidlovačka, že?" Je potřeba dodat, že se to stalo na konzervatoři.

Motto: Zemi jsme nezdědili od našich předků, ale máme ji vypůjčenou od našich potomků.

Když nevíš, jak bys rozvázal
svůj uzel příběhů a zmatků,
nech stranou nářek, zlost i žal.
Kdo ví, jak brzy, možná v krátku
Tvůj uzel osud rozetne.
Ví o něm, buď jen trpělivý,
noc v sobě skrývá světlo dne
a není ztracen, kdo je živý.

(Arabian nights)