Dostal jsem před časem mejlem obrázek. Ono to bylo v textu mejlu zamýšleno jako tapeta do ložnice, respektive bylo to takto nabízeno, obrázek jsem vzal, upravil a použil jako titulek v záhlaví.

Moja stara beči, že němam ho vječi,
že furt vedu enem řeči a potem idu spat.
Tuž ji pravim: "Moja draha, laska neni rychlodraha,
Viagra je draha a stejně tě mam rad.."
(volně podle: Jarek Nohavica, To umí každý debil)

(Aktualizováno 19. 06. 2008 17:42)

Poslední dobou jsem nějak pracovitý, až podezřele pracovitý - zdá se, že se se mnou něco nezdravého děje. Ale abych neodbočoval. Mám na starost jeden pozemek zarůstající travou a už jsem ho chvilku zanedbával - nejdříve jsem neměl žádné auto, pak žádné auto s tažným zařízením, tak se tam nedalo dojet. Ne, nemám to u baráku, jezdím do Klimkovic. Tráva mi tam přerostla, tak na trávníkovou sekačku už to není, vzal jsem křoviňák, že dáme tak dvě-tři hoďky práce a bude po starosti. Jenže jak jsem tak s vervou kosil a vytáčel křovinořez k vysokému výkonu - tu máš čerte krumpáč, uvonily se šrouby držící tlumič výfuku na pozici. Co teď?

Já vím, už je to skoro hloupé, jak pořád dokola vnucuju svoje oblíbené písničky. A bude hůř. Tady trochu samozřejmě sázím na celkem asi frekventované klíčové slovo - třeba mi to zvýší návštěvnost, ale ujišťuji své milé čtenářky a čtenáře, že podcasting s panem prezidentem nemá naprosto nic společného. Jde o další hravý textík Luďka Nekudy. Pravda, některé souvislosti asi budou jasné jen starším a pokročilým, přesto přeji případným posluchačům jakéhokoli věku a vyznání příjemnou zábavu a hezký den.

Láska je poslední stádium vztahu mezi mužem a ženou. Nastupuje tehdy, když už dvojici nebaví sex.

Milý hravý text zpívaný společně Luďkem Nekudou a Jiřím Císlerem.

..Heleďte slečno, přijměte mé rámě
zkuste jak puls se mi dává v cval..
(Tohleto možná kdysi říkal vaší mámě
a jestli ne, tak proto, že ji nepotkal.)

Jestli nám chcete pusu nabídnout,
každý z nás vám to dovolí.
To jsme my, dva pardáli z Podolí.

Hezký den.

Nebude to o mých miláčcích, tedy pro tentokrát ne.

Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit. Ale že to trvalo!

Zbláznil jsem se. Ale když ony tady vlastně k tomuhle domu tak nějak patří. Nebyly tu asi deset-jedenáct let a barák bez nich byl takový neúplný.

Ano, byl jsem donucen to prozradit.