Diskriminace u očního.

A nejlepší je ten závěr...

Ještě někdo mi bude tvrdit, že si kočky nesvítí očima? Nebo že bych měl v baráku mimozemšťana?

Možná si to pamatujete. Od první třídy, ale co to plácám, někteří od jeslí, jiní od školky a ti nej(ne)šťastnější od školy. Vždycky jsme měli mít věci podepsané. Všude. Ve škole, v kroužcích, v družině, na dětských táborech. Podepsané sešity, pouzdra, aktovky, ručníky, trička, boty. Někteří šílenci i ponožky. Pytlíky na svačiny. Podpisová mánie. Ale jak jinak bychom si poznali, co je čí? Co komu patří?

Jen to vypuknout. Pár teplých dnů a bude obsypána květy. Pak jedna mrazivá noc, a je to zase všechno v prdeli...

Kdo jste zapomněli stříknout svoji broskvoň (teď nemluvím o meruňce, jen využívám příležitost a plním slib) 5% roztokem Sulky proti kadeřavosti, tak to ještě udělejte. Pak tak za dva tři týdny ještě jednou a pro letošní úrodu broskví jste udělali maximum.
Hezký den.

No-pa-sa-ran! No-pa-sa-ran! Něpřejdu! Něpřejdu!

Tuž je to za nami. O vekendu přeletělo přes nas take vjetřysko, že Mittalovi budě tak ešče do zytřka trvať, niž zase zasere a zasmradi Radvanice a Bartovice. Čas od časa je nam třa čehosyk takeho, jak Emma, bo je to tak samo, jak velka voda, kera koryto v řece vyčisti od burdela a potem je jakysyk čas čista voda a aji ryby v ni su.