Chytil jsem si ve štěrku
zlatookou ještěrku...

Cypovina, ni? Za prve to něbylo ve štěrku, ale v travě, za druhe neni zlatooka, ale je zelena. Fšak se podivejtě...

Ja vim, pravitě temu Slunéčko sedmitečné, ale ja sem se spomnil na řykanku, keru zme temu pravili, gdyž zme před pědatřyceti rokami byli děcka. Jak zme to zebrali na ruku a vystrčili ruku do luftu zazpivali zme temu:

Bedrunéčko,
dej slunéčko..
Uleť!

Jasne, ja vim, že už sem su je tymi motylami jebnuty. Ale či něsu pjekni? A su inači, niž byli ti před jakymsyk časem. Tuž se podivejtě.

Hledejtě. Gdo ho najdě, može se před zrcadlem popleskať po rameňu, a povjeděť se, že je frajer.

Tuž co se može stať, jak zhlupně taky stary cyp, jak sem su je ja? Dejtě mi do ruki dygiťak, žabu už se chitnu aji sam. Admin ma beztak ze mě radosť, bo mu už zase budu řykať o nove misto na fotki. No a vy se podivejtě, jak vypada rosnička. Ni ta kozata baba z televizyje, ale ta skutečna, opravdicka, zelena žabečka.

Učení páni zkušení, řekněte, je to Mája?

Jasne, hlupnu v ostatnim čase trochu s dygiťakem a lubi mi se to. Je to take šikovne, mile, slušive. Už mě aj napadlo, že bych mohl jakesyk ty obrazki řadit ku sobě zvlašť a tuž po dneskajšku budě nova rubryka. Budě se menovať "Lovy beze zbraní", aj gdyž kolikrat se myslim, že na ty svoje pracki bych měl dostat zbrojni pas.

Neska sem robil u jednych na zahradě - bo přes leto robim zahradnika, spravcu a udržbařa, ni? Tuž sem posekal travu a dival sem se přy tym, co mi to lozi po paprčach. Teda po nohach. No a cosyk sem zebral do ruk a ku čemusyk sem se kleknul. Tuž byly by fajne fotki Valacha, jak kleči na fšeckich štyřech a foti žabu. To bystě se nasmili. Ale něbylo naštěsti žadneho, kery by mě vyfotil, tuž se možetě podivať aspoň na ty žaby. Bo doma v panelaku to němatě a na ulicy to tež něuviditě.