kobliha: Nene, Davide, to nikdo netvrdí (vůbec mě nenapadlo, že to takhle budeš brát).
Máš pravdu v tom, že jinak se vydělává na vesnici a jinak v Praze. Koblih přišel do Prahy z malého městečka, resp. v Praze zůstal po vejšce. Myslím, že už jsme to spolu někdy někde řešili - znám dost lidí, kteří do Prahy za prací dojíždějí (můj bývalý kolega byl z Jablonce n. Nisou a jezdil do kanceláře každý den). Je to taky řešení. Vždycky je to otázka priorit - buď vydělávat, nebo v klidu žít. Myslím, že každé životní období má tyhle dvě priority v jiném poměru.
My vydělávali, než jsme měli děti. Je pravda, že jsme se moc neviděli, ale teď jsem moc ráda za zázemí, které mám. Koblih dělá ve špitále a ještě má soukromou praxi, takže kmitá pořád (ono je nás na uživení docela dost a dopřát dětem všechny aktivity, které chceme - plavání, kreslení, tancování, sportovky, angličtinu, .... atd atd atd - rodiče vědí, stojí spoustu peněz). Já sice jsem na mateřské, ale pracuji pořád - mám ale štěstí, že můžu pracovat z domova přes počítač. Ale tuhle práci mám zase proto, že jsem studovala a ještě si dodělala pár kurzů, které jsou potřeba. Holt nic není černobílé.
Jdu si přečíst Tvůj článek, na který odkazuješ