Komentář, na který odpovídáte
jaryk: Kéž by to takhle skončilo! Všichni Vám to přejeme, ale .... Zkušenost hovoří jinak. Já bych uživil dceru i s pěti vnoučatama a nemám pražádný strach, že by tohoto valach (třeba i s paní) nebyl schopen. Ale mít doma 30-letého chlapa, který mě bude vítat s cígem (přeháním třeba nekouří, to tady nikdo neříkal) a lahvoněm v ruce ( taky přeháním třeba nepije) v 20,00 hod sedřenýho jako psa, živícího s manželkou i jeho, to dámy prominou, to je ten "dennapicu.cz". A pak je teprv to rodeo, stěhování, babička - co děláš "my to vnouče už neuvidíme" slzy, nervy, hádky, noční pláč, probděné noci, a v šest na šichtu. Dcera se odstěhuje a po roce vrátí (v lepším případě) a rozvod, alimenty neplatí, sociálka - návštěvy, kontrola ručníků, povlečení od 55 letý baby co si ani nezuje kozačky, ale to už jsme skoro u nás. Ale u nás to dopadlo ještě hůř, švagrová se utrápila a v 33 letech odešla do nebe, bez rozvodu, dvouleté mimino u babky s dědkem - pěkné nadělení, dědictví táhne se to dosud. A jiné problémy - to si neumíte představit, pojištění se spořením plnění bere otec, stavební spoření mu nemůžeme založit, barák zdědit nemůže, protože se tatínek pak přistěhuje.
Otcovský pud - ano funguje, ale jen u někoho. Za 9 let syna neviděl, kromě náhodných setkání asi 3x, když jsem ho vzal na hory a tatínek jezdil s lyžařskou školou na sjezdovce, já tři svoje a jeho beru na dovču a na hory taky, a on nezavolá dědo hoď ho k autobusu k cizejm 20 dětem. Má prostě svoje koníčky - hory výpravy za cca 100tis, kytaru, ap., ale výživné ve výši 400,- Kč neplatí a další třetí rodinu - opět neštěstí - další děcko, pastouška bez vody na vesnici, zase hodná skromná holka, ale to se nedá vydržet, barák na spadnutí a on doma, jemu to stačí a "Kam mám jet?"
Zlatě by bylo kdyby se kvůli děcku nebrali, ale podhorská vesnice babičky a tak, svobodná matka to by bylo rodeo, ale netušili, že by to bylo nic co bylo potom. A tak se vzali.
Přeji Vám, ať je to všechno jinak než to vypadá, že to bude.
Mohu-li tedy radit: Nenechte se zatlačit do nějakého rozhodnutí nedostatkem času. Dnes to není žádná zvláštnost, tak se vemou až si založí rodinu a tím nemyslím dítě. Dítě je vždy dar a jako snad nevěřící dodávám z nebes, ale nespojujte ho s nějakým životním rozhodnutím. Těšte se na něj všichni a uvidíte. Starostí i bez svatby bude dost, ale krásné a řešitelné. A když se otec postaví na svoje nohy a prokáže, že umí uživit rodinu a je schopen citové stálosti, no pak svatba, nádherná, chtěná v klidu a s vědomím všech změn v životě - nového samostatného života.
Už musím. jedu na chatu na houby, asi nerostou, budu na Vás myslet...