Slepice chová doma kde-kdo, někomu chodí na zahrádku dokonce od sousedů, já mám na svojí dolní zahradě každoročně slepice poněkud odlišné.
No dobře, souhlasím, tohle je kohoutek, co tohle?
Tak jo, co je taky on v celé své kráse. Vítěz jarních bojů o slepice a o moji strategicky umístěnou dolní zahradu, na které je po dobu jejich prvního hnízdění naprostý klid, protože tráva tam roste na seno pro králíky. Tak jak, že bychom tam neměli nic jiného??
A tady už to je. V plné kráse, nebo snad říci v plné nahotě? Kohoutek i s jednou ze svých slepiček.
Není nad to si solidně pokecat, v tom jsou asi všechny holky stejné.
Kam ta slípka zmizela? Ach ty mimikry.. Nebo nepozornost?
Siéééééstaaaa!!! Ale co se to děje? Koho to vidím?
Lovec!
Hlavně nenápadně...
To rumiště je nesrovnatelně důležitější, než tam nějaká slípka...
Slípka? Kdepak slípka. Kohoutek se jde podívat, kdo že mu to tu loupe perníček.
Strategicky odříznout útočníka od oběti.. Kolik je odvahy v jednom testosteronem nabitém mozku?
A kocour opět jakoby nic. Hlavně nenápadně, hlavně ne-ná-pad-ně..
Přece ho žádný bažant nemůže rozhodit...
Jeho žádný bažant vůbec, ale vůbec přece nezajímá...
Time out, oddechový čas. A hele, ty slepičky jsou tři...
Jedna je ovšem pořád zvědavá, jak stará Blažková...
Útok! Leč vedle. Kohoutek si to svoje pořád chrání vlastním tělem.
Tak se jde po nich, nevyšlo napoprvé, vyjde podruhé... Nebo ne?
No tak ne. Kocoura volají domů. Tak příště.
Všechny fotky k tomuto tématu TADY.
Hezký den.