Na dobré cestě

Tak se mi to tak jeví, že se podařilo koťata zachránit. Už si navykla, že k nim někdo chodí a tak už až tolik zoufale neřvou při každém drcnutí do bedýnky. Krmíme cca čtyřikrát během dne - nejdřív jsem Tatru ředil vodou, později mlíkem a teď začínám uvažovat o neředěné variantě. Je to tak, že čím hladovější (řidší) mlíko, tím kratší dobu jsou koťata nasycená a tím dříve je nutné zase krmit. A fakt nejsem takový blázen, abych celý den jen krmil koťata a staral se o jejich vyprazdňování.

Zatím jsou celkem v pohodě, alespoň podle mého soudu. Tulí se k sobě a k flašce s horkou vodou, aby jim nebyla zima - ne fakt jsem ještě nezahájil topnou sezónu. Prachy na uhlí budou nejdřív v listopadu a to ještě za předpokladu, že na firmy nedopadne nějaká krize a budou si objednávat moje služby. Takže teplo bude až výhledově. Možná. Proto tedy ta láhev s horkou vodou u koťat.

A takhle po asi týdenní péči to vypadá:

Rostou, žerou, mají se k světu - k dispozici budou za cca sedm týdnů. Jak se zdá, "Simba" už rodinu, kterou by adoptoval, má. Co ostatní?

Samantha řečená Zmete(če)k...

a Tarzan...?

Který genofond vylepší?