Dennapicu | Divný rok

Je to divný rok. Zima byla dlouhá, tuhá, ale za to pracovitá.  Pracovitá v tom smyslu, že pracovala sněhová pokrývka na střeše - přes den tála, přes noc mrzla. Přes den tála, přes noc mrzla. A znovu. A zase. A tak pořád do kola, dokud se mi voda nedostala pod střešní tašky a do podkroví, odkud pak už tekla libovolně po baráku ze stropů do podlah. A taky dokud se mi voda nedostala do střešních tašek - po tom šíleném krupobití, co u nás bylo na přelomu tisíciletí, kdy krytina, už tak na hranici životnosti, dostala brutální záhul ve formě krupek zvících pingpongových míčků narušujících soudržnost povrchu. Každá další zima se pak na střeše podepsala postupným dalším a dalším narušováním povrchu tašek, až to dospělo do současného stadia, kdy střecha velmi připomíná cedník. Ale vyměňuj střechu, když ji chceš zbourat.

Podobně to odsrala letos i terasa, drolí se spárovačka a teče pod dlažbu. I asfaltová krytina po vichřicích potřebuje poněkud přiopravit, neb odněkud zatéká při každém dešti na schodiště. A kolem řádí krize.

Sad vypadal na začátku jara velmi slibně, tolik květů na jabloních a třešních snad ani nepamatuju. Studený a mokrý máj, ve stodole bude ráj. Hurá! Načež v květnu přišlo globální oteplení, zima jak sviňa a je po úrodě. Třešně letos nestály za řeč, kromě toho, že jich bylo málo a byly malé, byly i postižené nějakou chorobou, snad moniliózou, takže co se sklidilo, bylo tak s bídou na chuť.

Brambory jsem ani nesázel, a to jsem měl od loňska připravenou luxusní sadbu. Ale vlez s traktorem do bažiny zasadit brambor do vody - nakonec jsme je snědli, byla by škoda je vyhodit jen tak bez užitku. A tak jsem zvědavý, co dáme do země příští rok, protože vidím, jak farmáři se nemůžou dostat do pole sklidit obilí - to jim černá ve stoje i polehlé a pokud jde o brambory, tak ty jim leží ve vodě a kdo ví, jak dopadnou.. Být středověk, tipoval bych to na hladomor. Divný rok.

Ani králíků se neurodilo nijak zvlášť. To, co jsem kdesi jara počítal abych podělil dvěma, možná klidně i třemi. Už jsem měl mít pomalu za sebou druhé vrhy, ale vypadá to tak, že letos ani žádné druhé vrhy nebudou.

Urodily se nějaké rybízy, co do množství a kvality žádná velká sláva, ale zaplaťpámbu aspoň za to. Zato jahody nestály za řeč, leč není divu, záhon s jahodami už třetí rok přesluhuje.

Teď by měl být čas hrušek, ale ač každý rok jich bylo pěkných pár desítek kilogramů, letos ani hovno. Ty dvě, co se krčí někde ve větvích stromu, trpí kamenivostí. Na broskvi letos ani vzorek, máme kadeřavost. A tak to jde jedno za druhým. Už by měly pomalu dozrávat švestky, měly by být sklizené ryngle a žňůvky (letní jablka) rovněž. Ryngle jsou zelené jak piková sedma v mariášových kartách a tvrdé, že dostat jednu z praku tak zabije, žňůvky, pokud jsou, taky trpí jakousi chorobou - tipuju moniliózu. Divný rok.

Přikoupil jsem pár slípek - v zimě mi kuna nebo která mrcha dvě pipiny zakousla, tak jsem k těm třem nosnicím co zbyly a jedné velsumce co ji mám i s kohoutem pro radost, přikoupil letos pět nosnic a čtyři mladé velsumky pro potěšení. Slepičí hejno je tudíž všudypřítomné, rozlezlé po pozemku, kvokající, kdákající a hlavně snášející vejce. Týdně je přes padesát vajec, takže víceméně v pohodě zásobuju tři rodiny a maminku domácími vejci. Nedávno jsem četl, že na "Klondajku" zase našli zlato, jenom já mám plný dvorek kuřinců.

Podařilo se sklidit nějaké to seno, tak aspoň na žrádlo a na podestýlku králíkům i slepicím bude. Jestli odněkud vyškrábnu nějaké prachy, tak dostavím seník s přístřeškem na techniku a uvolním si garáž na práci. Ono je to docela na prd, když technika za desítky tisíc je vystavena povětrnostním vlivům. Nedělá mi to radost.

Prostě letošek stojí za hovno a to ještě nejsme u konce. Zima jak sviňa a zase zdraží uhlí - perspektivy vypadají velmi nevesele, takže ať dělám co dělám, do optimismu se nějak naladit nemám šanci.. A kolem řádí krize.

Začíná mě to přestávat bavit...