Dennapicu | Slovo nikoli do pranice, ale přímo do rvačky

Pravá žena opovrhuje mužovou slabostí, protože se cítí silnější než on.
(Ernst Theodor Amadeus Hoffmann)

Pro současnou českou společnost je příznačný vysoký podíl práce mužů. Zatímco žena stráví dle L/..., muži jí věnují údajně 41,1 hodin týdně. S těmito čísly nebudeme polemizovat, praxe jest samozřejmě jiná, rozdělení trhu práce podle pohlaví vypadá tak, že ženy mají většinou práci přistrčenou až pod nos, a dělají ji od - do, chlap se sakra otáčí a má práci od nevidím do nevidím, jen aby si ji udržel a vydělal dvakrát tolik co žena, poněvadž se to tak nějak rovnoprávně očekává.

Zbylý čas muži obvykle nemohou věnovat svým zájmům. Musí zabezpečit chod domácnosti, pečovat o děti či další členy rodiny. Což zabere, při řádné péči zbylý čas do oněch pověstných 24 hodin denně, které ženy stále mužům nevěří. (myslí si, že mužův den má hodin 48 a více nebo tak nějak).

Podívejme se tedy blíže na taktiky a strategie, které ženy používají k tomu, aby si dosažené výhody zachovaly.
Z počátku ukazují dobrou vůli manželovi pomáhat se "společnými" úkoly, ale postupem času manželství končí v moderních rolích emancipovaných žen a kultivovaných mužů. Žena častokrát navenek proklamuje vykonávání domácích prací, ale nezvládá ani fyzicky ani psychicky to, co domácnost vyžaduje. Ukazuje se jako dítě, které nechápe nebo nedokáže udělat, co je potřeba. Nedokáže si vzpomenout, co je nakoupeno a co doma chybí, nedokáže plánovat, nedokáže převzít odpovědnost aspoň za zlomek věcí, nepozná, kdy je uklizeno a kdy je potřeba uklidit, nerozpozná čas na vaření, nedává do souvislosti vaření, konzumaci, společné stolování a mytí a úklid nádobí. To obvykle vede k tomu, že muž ztrácí trpělivost s neustálým vysvětlováním a dané činnosti nakonec provádí sám.

Další taktika vyhýbání se domácím pracem může spočívat ve vyvolávání scén a konfliktů kolem prací v domácnosti, které nakonec muže přesvědčí, že je lepší se těmto komplikacím vyhnout a udělat vše sám. Jiný typ těchto úhybných manévrů je plnění úkolů podle nevhodného časového schématu. Ženy sice souhlasí s tím, že budou dělat určitou činnost, ale odmítají se přizpůsobit zavedenému časovému schématu jejího vykonávání. To může v praxi znamenat umývání nádobí pouze jednou týdně, zcela nahodilé vaření či naprosté abstrahování od téhož, úklid, když jí rupne v kebuli a ne, když je to potřeba.
Žehlení rovnou vynecháme, zdvíhání od ruky odpadlého náčiní či týden odstavený kýbl se špinavou vodou, poněvadž paní tři minuty něco myla, též. Pokud muž proti takovému jednání protestuje, je mu nabídnuto, ať tedy provádí danou práci sám, když mu tento způsob nevyhovuje.

V praxi tedy muž vybuduje pro rodinu jakési ekonomické zázemí, postaví rodině dům, tento spolu se zahradou udržuje v chodu technicky i esteticky, tedy v čistotě a úhlednosti, stará se o to, aby rodina byla včas a dobře a pravidelně nakrmena a aby bylo v kuchyni čisto a uklizeno. Zdvíhá poházené svršky a umísťuje je na vhodnější místa, pravidelně dokupuje veškeré nástroje či nářadí a pomůcky, které byly ženou jednou použity a zahozeny, udržuje v chodu všechny spotřebiče i automobily, přemísťuje v domě nábytek a na zahradě kubíky kamenů, hlíny, písku a dřeva, plánuje rozpočet a nákupy, vytváří rezervy, marně vysvětluje ženě, že si nemůžeme koupit to, nač nemáme peníze a že věci, které slouží, se nevyhazují, stará se o jakoustakous výchovu dětí, o jejich světonázor, vztah k druhým lidem a jejich pracovní návyky, a mezitím motivuje svou ženu, aby si přečetla aspoň nějakou knihu, prohlédla nějaký obrázek, poslechla nějakou hudbu a zkusila aspoň občas uvařit jednoduché jídlo, odnesla do hodiny ze stolu a umyla aspoň talíř, ze kterého jedla. Dále ženu ve volném čase rozmazluje. Sice neví, jak na to, ale vždy se dozví, když to dělá blbě nebo v nedostatečné míře.

Dovolím si jeden nevinný vtip:
Byl jednou jeden muž, který si myslel, že mu žena pomůže s problémy, které by bez ní neměl.

Ze všeho výše napsaného je zřejmé, že vás ženy máme rádi a bez vás by nám bylo hodně smutno.

(Napsal Honza - autor je tatík od rodiny se dvěma dospělými dětmi a jedním předškolním, s výše uvedenými rituály ho pojí osobní prožitek, zkušenost nejméně pěti jeho ženatých přátel jest tatáž.)

(Zdroj)