Mám docela rád svoji práci. Podotýkám že jsem OSVČ. Nechci říci ani živnostník, natož podnikatel. Nic pořádně neumím. Tedy podle papírů. Nevlastním totiž žádné výuční listy, jen diplom. Ale do kategorie neustále oškubávaných zapadám dokonale. Ovšem o tom jsem nechtěl mluvit.
Začíná, nebo lépe řečeno začala topná sezóna a ti zodpovědnější provozovatelé se hlásí sami, ti méně zodpovědní po upozornění, že "už je čas" na roční prohlídky jejich (a mých) topidel. Popravdě řečeno, všichni, komu topení zkontroluju a seřídím mají obvykle celou zimu klid. Nebo i nějaké výhody jako je servisní zásah do druhého dne, případně po dohodě ještě týž den. To je velmi příjemné, jestliže mají jen jeden agregát a venku je dvacet pod nulou... Snažím se vyhovět, ale někdy mám pocit, že je to považováno spíše za samozřejmost, než za "bonus". No subjektivní dojem je subjektivní dojem, nakonec proč ne. Zákazník platí a kdo platí, může poroučet. Je to tak?
Rád se vrtám ve stroječcích, rád provádím opravy. Některá zařízení jsou naprosto jednoduchá, jiná poněkud složitější. Zejména jde-li o topidla, která už sem nikdo nedováží a nikdo se k nim už nehlásí. Tady se člověk může naprosto dokonale vyřádit. Ale pozor! Jde o vyhrazená plynová zařízení, tudíž kutilství je velmi nežádoucí. Všechno musí šlapat jako hodinky. Všechno musí být perfektní. Je třeba neustále myslet na to, že v případě jakéhokoli průseru se půjde v prvé řadě po servisním technikovi. CHSK - Chraň-Svoji-Kůži. No a opravit třeba starší typy tmavých zářičů Eurad - to už je skoro umění. Díly? Leda náhodou a to jenom některé, ale nemožné ihned a zázraky na počkání. Prostě Jsem dobrej! Vím a umím. (Když se nepochválím sám, nikdo to za mne neudělá...) Nebo vím, kdo ví a kdo umí. A zdá se, že jsem široko daleko jediný, kdo to umí opravit...? No jediný ne, znám, ještě jednoho, kdo to dokáže (viď Petře?), ale pokud vím, nedělá to.
Mám hodně rád i světlé zářiče. Jsou celkem jednoduché, díly na ně občas taky seženu, takže si s nimi dokážu dost dobře poradit. Jsou to zařízení, kde na keramických deskách hoří plyn. "Svítí", proto světlé a sálají, proto sálavé. (Na rozdíl od tmavých, kde plyn hoří v trubkách.) Je to něco podobného, tedy principiálně podobného, jako ta plynová kamna na PB, která používáte na chatě.
Zářiče často bývají hodně vysoko. Já si myslím, že zbytečně hodně vysoko, protože konstruktérům občas nedochází, že topidla nejsou věčná, že norma přikazuje jednou ročně prohlídku, jednou za tři roky revizi a tím pádem je naprosto nezbytné k těm zařízením mít taky přístup - že páni kolegové. Ono je sice fakt, že mám devítimetrový žebřík a že se dostanu, kam potřebuju. Jenže taky musím mít volné ruce k práci a to už bývá komplikované. A někdy není ani kam ten žebřík postavit.
Naštestí tam, kde mají zářiče pro mne nejhůře dostupné, pořídili plošinu. Nic moc nosnost, ale potěší to. (Na té fotce NEJSEM já - mladý, štíhlý a krásný jsem byl před dvaceti lety...)
Ještě kdyby tam nebyly tak divoké jeřábnice... Když se holka zapomene a prosviští vám kolem hlavy, není to veselé. Zejména, když má na háku popruhy, co mohou zachytit tu plošinu. Nebo máte plošinu někde na úrovni kabiny jeřábu. To je potom ňamka. Kam se hrabou adrenalinové sporty...
Občas musím "běhat" i po jeřábových drahách, postavit se na kočku (to je zařízení, které jezdí příčně a zvedá břemena) - prostě, co by člověk neudělal pro to, aby mohl platit daně. Sám bych do sebe nikdy neřekl, že něco takového zvládnu. Osm, deset i dvanáct metrů nad zemí... Lépe vynechat detaily, abychom nedráždili techniky, co mají na starost bezpečnost a ochranu zdraví při práci.
Ovšem nejraději mám teplovzdušné generátory od Tecnoclimy. Dávají je, až na výjimky, nízko, jsou jednoduché, spolehlivé. Co v nich není, nemůže se pokazit. Když jsem je viděl poprvé - byl jsem zvyklý na anglické Combaty - nechápal jsem, že to může topit. Prostě naprosto skvělá zařízení a pokud máte firmu, kde potřebujete vytápět dílnu nebo sklad teplým vzduchem, myslím, že těžko pořídíte něco lepšího. Koukám na to z pozice servisního technika - někteří šetřílci mě ještě na servis nevolali a to mají generátory i více než sedm let...
Tohle je UT 46 - dostupné ze země, fouká do vzduchotechniky a vytápí myčku kamiónů. Dokonce s tím vysušují cisterny. Na fotografii je s otevřeným krytem radiálního ventilátoru - potřeboval jsem napnout řemen; to také patří k roční prohlídce.
Moje oblíbené generátory řady PA - tohle je PA 36 v továrně na výtahy.
A zlatý hřeb večera - nejlepší generátory pro šetřílky. Jsou vyrobeny na co nejnižší prodejní cenu. Malé, tiché, spolehlivé. Agregáty řady Minijet, tohle je konkrétně Minijet MJ 20 v prodejně koberců v Opavě.
A další a další realizace, které je potřeba projít, zkontrolovat, někdy i seřídit. Prostě těmi mnoha slovy jsem chtěl říci, že Den docela flákám, protože jezdím "po světě", vracím se příjemně utahaný, většinou spokojený s tím, co mám za sebou a jediné, co na počítači ještě tak jsem ochotný psát, jsou protokoly o roční prohlídce, revizní zprávy a faktury. nechce se mi přemýšlet, tak prohlídnu Youtube, občas sem něco přemístím, co mám rád a co se mi líbí, nebo mne nějak zaujalo, abych se s vámi o to podělil. I přesto mi nadále zachovejte přízeň.
Hezký den.