Všechno je jednou poprvé.

20. říjen 2009 | 01.00 |

Bylo teď pár dní docela chladno, co říkáte? Jak už jsem napsal dříve - na účtě vymeteno, protože jsem zaplatil za telefon, ve sklepě tudíž stále ani kousek uhlí a stav ještě nepochybně potrvá. Od doby, co Uhnije zakázala žárovky, je zima i na prsty, co klepou do klábosnice - svítím tím blikavým studeným humusem. Byla dokonce taková zima, že jsem musel dva večery topit, protože opravdu není moc příjemné, když jde člověk večer spát do místnosti, kde je nějakých 6-8°C. Po zahřátí se to vyšplhalo na 12-14°C, což už je víc, než by si člověk mohl přát - vy, co jste z paneláků, začněte trénovat, plyn z Ukrajiny nebude, bude zima. Poděkujte Zeleným Khmerům...

Ale protože se nepatně oteplilo, slezl sníh, nepadá voda, nefučí severovýchodňáky, severáky a východňáky a ani mráz aktuálně nepřichází z Kremlu, můžu se vrátit k tomu, co bylo jednou poprvé. Asi mi to uvěří málokdo, ale koneckonců prd mi na tom záleží, zda uvěří, či nikoli, byl jsem poprvé na dovolené. Tedy pokud chápeme dovolenou tak jako většinová populace - sbalit věci a někam jet a tam někde nějaký čas pobýt a dělat něco, co bych doma nedělal. Nebo tak nějak. Takže jsem poprvé od doby, co jsem se oženil, tedy po nějakých dvaadvaceti letech, jel někam na dovolenou. S manželkou. Trvala na tom, že nechce jet jako (skoro) každý rok sama a tak jsem se nechal ukecat. No možná to dokonce byl i můj nápad - zajet do Pozlovic na týden na rybářskou chatu. Naivně jsem se domníval, že ji odradím, a že raději vezme ty peníze a zase si zařídí hezký týden někde v penzionu a bude chodit na masáže, bazén, tancovat... Nechat se obskakovat lázeňskými šviháky...

Je to divné, ale nedala si říct. Skutečně se chytila mojí ochoty někam vypadnout  - děti už jsou velké, netřeba je hlídati - a tak jsem asi před měsícem zažil týden s jednoduchým programem. Ráno v půl desáté vstát, posnídat, zajít do města na oběd (procházkou pomalu tři kilometry tam a tři zpátky), ochutnat nějakou vodu z pramene (já preferoval pramen Dr. Šťastného), procházkou nazpět, něco málo pojíst a potom každý dle svých preferencí. Já pod chatu na ryby, moje draze milovaná choť chodila někam na masáže - tedy aspoň tomu tak říkala, je samozřejmě možné, že přece jenom se nechávala obskakovat nějakými těmi lázeňskými šviháky. Nakonec proč ne, že? Je to holka šikovná, pohledná... Ať si trochu užije těch radostí života. Nehlídám ji a - a to mi zase asi nikdo neuvěří - nikdy jsem ji nehlídal.

Přehrada je plná trofejních ryb - viděl jsem jich mnoho, ale na to, abych je i chytal, tak na to jsem nebyl připraven. Pár věcí jsem si zapomněl vzít, něco z toho, co jsem si vzal, totálně selhalo. Ale bavil jsem se báječně a skutečně jsem si šel každý večer od šesté do desáté sednout k vodě. Vynechal jsem snad jen jednou. Když tak o tom přemýšlím, letos celkově jsem byl u vody hodně často - a to máme teprve listopad. No dobře, říjen. Skoro listopad. A když půjde dobře, ještě tu a tam zajdu.

A tak uvidíme příští rok, co se bude dít. Rád bych vypadl koncem května, tak na týden zase někam k vodě, možná právě do Pozlovic - v květnu by ještě mohlo být i dost vody a žádné sinice - ne jak letos na podzim. Přehrada se s pravděpodobností hraničící s jistotou bagrovat nebude, takže prostředí popřeje spíše rybářům, než rekreantům - plavat v té zelené vodě bych fakt nechtěl. Ovšem jakmile přehradu vyčistí, bude tam hlava na hlavě a rybáři si ani nevrznou. Leč to je hudba (spíše vzdálené) budoucnosti.

Ale Luhačovice, jakož i Pozlovickou přehradu, ať už na dovolenou, nebo třeba jen na prodloužený relaxační víkend, mohu jedině doporučit. A děti nechejte doma.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Všechno je jednou poprvé. kobliha 20. 10. 2009 - 06:42
RE: Všechno je jednou poprvé. lentilka.sblog 20. 10. 2009 - 07:00
RE: Všechno je jednou poprvé. jana* 20. 10. 2009 - 08:19
RE: Všechno je jednou poprvé. hospodynka 20. 10. 2009 - 10:15
RE(2x): Všechno je jednou poprvé. valach* 20. 10. 2009 - 12:36
RE(3x): Všechno je jednou poprvé. hospodynka 21. 10. 2009 - 12:41