Nuda budiž pochválena

Buď akční, nezůstávej sedět, nikdo se nesmí nudit! Povely posledních let pomalu vycházejí z módy, a je to dobře. Radši se klidně nuďte!

Lidé si začínají uvědomovat, že i nečinnost má své kladné stránky, tvrdí spisovatel a filosof Lars Svendsen. A není sám. Kult přepracovanosti a neustále vyvíjené činnosti včetně "povinnosti se bavit" začíná způsobovat, že lidé – alespoň ve vyspělejší části světa – jsou stále vyčerpanější. A čím vyšší společenské postavení, tím vyšší je je nutnost neustále vykazované činnosti. Nuda je jakoby znamením outsiderů z nižších společenských vrstev. Přitom pocit nudy jako známého předstupně deprese vzniká i z plného pracovního vytížení a koloběhu budíček – práce – spánek především kvůli neustálému stereotypnímu opakování.

Norský spisovatel Lars Svendsen ve své kultovní knize Filozofie nudy připomíná, že v minulosti tomu ovšem bylo právě naopak! Zatímco chudý lid nevěděl, kam dřív skočit, bohatí, mocní a urození lidé požívali výsady nudění, protože se nemuseli denodenně honit za obživou. Pro ukrácení dlouhé chvíle se vzdělávali, filozofovali, poslouchali a někdy dokonce skládali hudbu, věnovali se i jiným druhům umění. Především však měli dost prostoru i času a psychického soustředění, aby mohli prožívat všechny situace, v nichž se ocitli. Používali mozek, aby si tak uvědomovali si nejen svou individualitu, ale i sebe jako součást širšího celku. Na rozdíl od primitivů tak měli možnost o věcech přemýšlet, všímat si i drobností a rozdílů a přistupovat tak ke světu a dění v něm s větším citem a pochopením.

Podle Svendsena i mnoha psychologů má nuda na člověka vyloženě blahodárný účinek. Pomáhá mu soustředit se na vlastní osobu i na svět kolem. Umožňuje tak formulovat názory, myšlenky a postoje a přispívá tak k budování osobnosti. V době, kdy čas jsou peníze, znamená mít bezbřehý čas jen sám pro sebe nejvyšší bohatství. Být in tak dnes znamená umět si vychutnat volný čas, nicnedělání - a právě nudu.