Když prvně na jaře ženy si do ulic vyjdou,
nemohu za to, že vzplanu jak slaměný vích.
Stávám se rázem zlodějem růží
a to je můj největší hřích.
Až jednou v zrcadle objevím ve vlasech bílou,
dojde mi neklamně, že na mne podzim už dých´.
Koupím sto růží, odpusť mi bože
i tenhleten poslední hřích.
Rád, mám rád čas růží.
Rád, mám rád čas růží.
Láskou znít a dívek pohledy pít,
když tohle skončí
tak tady nemohu žít.